AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Povídka č. 026 - Sbohem, Katrino!
Tina11


Založen: 08. 12. 2007
Příspěvky: 92
Bydliště: Ústí nad Labem
Odpovědět s citátem
Tak vám sem dávám moji NEW povídečku, ještě nemá dokončený konec. Na něm pilně pracuji jak se dá a tak ho přidám později. Tak doufám, že se bude líbit.

Sbohem, Katrino!

Město Kolín nad Rýnem se probouzelo do jarního dne. Život v ulicích teprve začínal a první obyvatelé Kolína odcházeli do práce a objevovali se první paprsky slunce.

Když už bylo kolem 8:00 ranní kdy Semir byl v kanceláři, protože chtěl v klidu dopsat hlášení, než přijdou všichni ostatní. Tina rozvážela děti do školy a pak ještě jela za otcem do autosalonu. Tom byl na své obhlídce dálnice A20. Provoz zde byl plynulí a bez komplikací. Tina projížděla dálnici A37, vínovou Octavii se ozval hlas z centrály přes vysílačku. Tina vzala vysílačku.
CENTRÁLA: „ Centrála, Kobře1.“
TINA: „ Tady Kobra1.“
CENTRÁLA: „ Nehoda na dálnici A37 ve směru na Kolín-Bonn na 68km.“
TINA: „ Dobře. Přebírám to.“ Zavěsila vysílačku, zapla si modrý majáček za předním sklem a šlápla na plyn. I Tom jel k jedné nehodě na dálnici A20.

Tina dojela na místo nehody, kde byl, Hote a dělal svou práci. Tina šla hned za Hotem, aby zjistila, co se tu stalo. Jeřáb právě vytahoval z nehody Katrininu vínovou Fabii když se na to koukali Tina s Hotem. Hote, neměl náladu to oznámit šéfové, co se stalo. Tina volala šéfové.
ŠÉFKA: „ Engelhardtová…….“
TINA: „ Šéfová, mám pro vás špatnou zprávu, ale jeto spíše pro Semira.“
ŠÉFKA: „ Tak co se tedy stalo?“
TINA: „ Katrina měla nehodu, při které…….“
ŠÉFKA: „ Je těžce zraněná??“
TINA: „ Ne,……. Neříká se mi to snadno……. Katrina je mrtvá.“
ŠÉFKA: „ Můj bože. Dobře já to nějak Semirovi řeknu. Zatím se postarejte o Hartmuta.“
TINA: „ Dobře. Ještě tuto zprávu rozšířím dál.“
ŠÉFKA: „ Dobře.“ Obě dvě součastně zavěsili. K Tině přišel, Hote.
HOTE: „ Tino, dobrý?“
TINA: „ Všechno v pořádku.“
HOTE: „ Moc to na tobě nejde vidět.“
TINA: „ Musím to oznámit Hartmutovi.“
HOTE: „ Tak ti budu držet palce.“
TINA: „ To budu potřebovat. Dám to taky vědět Tomovi.“ Odešla ke svému autu, nasedla do Octavie a vyrazila za hartmutem. Tině bylo trochu smutno, ale tuto nehodu brala jako každou jinou nehodu na dálnici, když někdo přišel o život. Tina s Katrinou se v poslední době hádali a nepohodli se v několika tématech.
Tom byl u nehody na dálnici A20, kde při nehodě přišla o život jedna mladá žena z kolínského deníku, kde pracovala jako novinářka a poslední době pracovala na případu kolem požárů v celém Kolíně. Okolo těchto požárů se motal i okresek 23.

Na služebně……. Semir byl ve své kanceláři kde truchlil o smrti Katriny. Po chvilce k němu přišla Andrea, kde ho utěšovala. Na služebnu přišel, Hote, Bonrát s Tomem. Všichni se zastavili u stolu policistů Hota a Bonráta.
BONRÁT: „ Je mě tak líto co se stalo.“
HOTE: „ Ale ta nehoda se nevrátí zpátky.“ Po pár minutách přišla Tina. Zastavila se u skupinky.
TOM: „ Jak to přijal Hartmut?“
TINA: „ Ani se neptej.“ Engelhardtová vykoukla ze své kanceláře a zavolala na skupinku. Tina, Tom, Hote a Bonrát zašli za šéfkou do její kanceláře. Šéfka se usadila do svého pohodlného velitelského křesla.
ŠÉFKA: „ Nebudu dnešní zprávu rozpatlávat do úplných detailů. Rovnou přejdu k věci. Bude lepší, když si Semir a Andrea vezmou delší dovolenou. A co Hartmut?“
TINA: „ Největší starost má o Natálku.“
HOTE: „ Šéfová, my se zatím postaráme o Hartmuta a Natálku než se z toho úplně vzpamatuje.“
ŠÉFKA: „ Tina s Tomem se postarají o tu nehodu novinářky.“
TOM: „ A kdo se postará o místo Andrey?“
BONRÁT: „ My to rádi…….“
TINA: „ Umím si představit, jak to dopadne.“
ŠÉFKA: „ Zatím se o to postará Tina, než se najde nějaká náhrada.“ Do kanceláře přišla Andrea.
ANDREA: „ Mám jednu kamarádku, která nemá práci a dříve pracovala jako sekretářka. A jestli…….“
TINA: „ Andreo, bude lepší, když se postaráš o Semira.“
TOM: „ Semir bude potřebovat tvojí pomoct.“
ANDREA: „ A co Hartmut?“
HOTE: „ To nech na mě a Bonrátovi.“
BONRÁT: „ Někam si vyjeďte na dlouho.“
TINA: „ My se to tady bez vás přežijeme a zvládneme.“
ANDREA: „ Ale…….“
TOM: „ Andreo, žádné ale. Jen spolu někam jeďte“
ŠÉFKA: „ Než nám odjedete tak nám přiveďte tu vaší kamarádku.“
ANDREA: „ Dobře. Až odjedeme……. Rodiče nejsou…….“
TINA: „ O Michala a Adelinu se taky postaráme. Trochu do toho zasvětím moji maminku, než se vrátí tvoji rodiče.“
ANDREA: „ Jak bych se vám odvděčila.“
TOM: „ Na to teď nemysli. To ukáže čas.“

Když skončila porada u Engelhardtové Tom zašel za Semirem do kanceláře, kde přemýšlel na Katrinu a v ruce žmoulal její fotku. O Andreu se postarali, Hote a Bonrát. Tina hledala informace o mrtvé z dnešního rána.
TOM: „ Semire, je nám všem moc líto, co se stalo vaší rodině.
SEMIR: „ Moje matka to nepřežije. Byla na Katrině závislá, protože za ní jezdila víckrát než já. Katrina se právě vracela z Turecka.“
TOM: „ Bude čekat od Katriny, jestli dojela domů, ale opak je úplně jiný.“
SEMIR: „ Taky jsem se rozhodl, že Katrinu pohřbím v Turecku. Trávila tam víc času než já. Rád bych…….“
TOM: „ Semire, mi tu máme plno práce. S Tinou musíme vyřešit jednu nehodu. Po pohřbu si s Andreou udělejte velkou dovolenou.“
SEMIR: „ Tak aspoň přemluvím Hota a Bonráta. Nemůžu vás…….“
TOM: „ Semire, ty jsi stejný jako Andrea. Jen klidně jeďte a my se tu o vše postaráme.“
SEMIR: „ Hartmut a Natálka…….“
TOM: „ Všechno je domluveno. Třeba jeďte s Hartmutem společně někam.“
SEMIR: „ Tak já teda nebudu odmlouvat. Poslechnu mého dlouholetého parťáka.“
TOM: „ To je konečně rozumná řeč.“ Semir se šel dohodnout, jestli by do Turecka nejeli, Hote s Bonrátem a šéfka. Tom přišel za Tinou.
TOM: „ Už něco máš??“
TINA: „ Ta mladá novinářka Elke Tomfordová pracovala u kolínského deníku několik let. Zabývala se těmi požáry v celém Kolíně.“
TOM: „ Ty který má na starost okresek 23 v Düsseldorfu.“
TINA: „ Ano, chtěla se dozvědět, kdo to dělá.“
TOM: „ A co rodina?“
TINA: „ Se svým manželem měli 2 děti, teď žijí v zahraničí. Manžel pracuje ve firmě na výrobu součástek do letadel. Oba dva nemají ani čárku v trestním rejstříku.“
TOM: „ Tak se zajedeme podívat za manželem a do práce.“
TINA: „ Nic jiného nám nezbývá.“ Tina s Tomem se vzali svoje věci a odjeli za manželem a na její pracoviště. Mezitím Semir s Andreou odjeli domů.

U manžela……. Manžel tuto zprávu moc dobře nepřijal.
MANŽEL: „ Elke tímto velkým případem byla velice zaujatá. Zkoumala nejrůznější posudky od expertů, četla do nekonečna zprávy od hasičů. Chtěla za každou cenu zjistit kdo to je a proč.“
TOM: „ Ty články psala i doma?“
MANŽEL: „ Požáry hlavně dělala doma, ale něco dělala v práci. Ale kromě toho dělala i články pro svého šéfa, který ji přidělil.“
TINA: „ Mohli bychom si vzít její podklady?“
MANŽEL: „ Ale zajisté. Budu rád když se toho zbavím. Její práce byli v notebooku a články si vystřihovala z novin a zakládala do desek.“
TOM: „ Vy jste se bavil s manželkou o těch požárech?“
MANŽEL: „ S Elke jsem neměl čas se o tom bavit. Dělal jsem hodně projektů do mé práce, které museli být honem udělané. Dojdu vám pro ty podklady.“ Tina s Tomem si prohlíželi fotky v obýváku na obývací stěně kolem zdi. Během pár minut přišel manžel s podklady k případu jeho manželky. „ Tak tady to je.“ Všechno to předal Tině. „Doufám, že vám to trochu pomůže.“
TOM: „ Určitě ano. Potřebujeme se dozvědět o těch požárech trochu více.“
TINA: „ Nemluvila vaše manželka o vztazích v její práci?“
MANŽEL: „ Moc se vztazích v práci nebavila. Ale její velká kamarádka byla Patricie Wolfová. Moc si spolu rozuměli jako dvě sestry. Hodně jsme spolu jezdili na dovolené,……. Jak vím tak žádné problémy neměla mezi kolegy na jejím pracovišti.“
TINA: „ My vás dál nebudeme obtěžovat. Kdyby vás něco napadlo tak zavolejte.“ Předala svoji vizitku manželovi. Tina s Tomem odešli, nasedli do mercedesu a odjeli do kolínského deníku, kde pracovala mrtvá. Mezitím na služebně se děli věci – přišla se podívat nová sekretářka a také se ukázala i státní návladní Schrankmannová.

V kolínském deníku……. Tina s Tomem zašli rovnou za ředitelem kolínského deníku. Když se dozvěděl, co se stalo si, nechal zavolat kamarádku Patricii Wolfovou.
PATRICIE: „ Tak co se děje? Mám plno práce.“
ŘEDITEL: „ Patricie, chci ti představit komisaře z dálniční policie.“
PATRICIE: „ Něco jsem provedla?“
TINA: „ To ne, ale jde o vaší kamarádku Elke Tomfordovou.“
PATRICIE: „ Něco se jí stalo?“
TOM: „ Dneska ráno měla nehodu na dálnici, při které přišla o život.“
PATRICIE: „ Elke je mrtvá…….“
TINA: „ Je nám to moc líto.“ Patricie se úplně sesypala a sedla si na židli, která je postavená naproti ředitelovi. Patricii začali téct slzy z očí a ředitel jí podal kapesník na vysmrkání, který Patricie přijala, začala si utírat slzy z očí.
ŘEDITEL: „ I mě je to moc líto co se stalo.“
PATRICIE: „ Ale život Elke to už nevrátí.“
TINA: „ Potřebovali bychom něco vědět o těch požárech, na kterých pracovala vaše kamarádka.“
PATRICIE: „ Ty požáry trvají tak půl roku. Objevují se na různých místech po celém Kolíně. Nejvíce se jich objevovalo, v oblasti okresku 23 v Düsseldorfu.“
TOM: „ To je všechno co víte o těch požárech?“
PATRICIE: „ Elke mi řekla jenom v takových troškách. Elke ráda pracovala na vlastní pěst. Málo kdy řekla, kam jde.“
ŘEDITEL: „ To musím potvrdit. Když se zakoukala do nějaké informace a tak šla po ní, jako pes nikdy neřekla, co jde dělat a kde.“
TINA: „ Ani trochu nic nenaznačila.“
PATRCIE: „ I když jsme byli dobré kamarádky……. Musíte si přečíst její výzkumy, které napsala.“
TOM: „ To nám pro zatím bude stačit. Kdyby vás něco napadlo tak dejte vědět.“ Předal ředitelovi a Patricii svoje vizitky. Tina s Tomem se rozloučili a odešli z kanceláře směrem k jejich mercedesu, který stál až na dalším parkovišti od kolínského deníku.
TOM: „ Trochu mi připomíná našeho kolegu.“
TINA: „ Až moc.“
TOM: „ Nebylo by lepší, kdybychom jeli na Katrinin pohřeb……. I když to mezi vámi nebylo dobrý…….“
TINA: „ To je opravdu blbej nápad.“ Oba dva se zastavili.
TOM: „ Ale měli bychom uctít její památku.“
TINA: „ Ale beze mě…….“ Šla dál po chodníku k mercedesu.
TOM: „ Tino vím, že jste neměli dobré vztahy ale…….“ Tina se zastavila u schodů, které vedly na další parkoviště, kde stálo jejich mercedes. Tom přišel k Tině.
TINA: „ Ale Katrina si za to mohla sama. Jak se Katrina chovala tak se k ní chovali ostatní. A když pořád vytahovala tu hádku……. Já jsem na to dávno zapomněla.“
TOM: „ Miláčku, já tě zcela chápu. A chtěl bych po tobě jedno vysvětlení.“
TINA: „ Jaký??“
TOM: „ Od Bena jsem se dozvěděl, že Katrina chtěla, aby se jenom zachránil Semir. Jak jsem to pochopil z Benova vyprávění.“
TINA: „ Já s Benem jsme se na toto téma bavili i já jsem to tak vycítila. Prostě Katrina chtěla, vysvobodili Semira a ty si byl pro ni ukradenej, když to tak řeknu, protože Semir byl pro ni nejdůležitější. Měla jsem strach o tebe i o Semira kdybyste……. Semir by taky chyběl, protože byl můj kolega ale ty bys mi víc chyběl…….“
TOM: „ Protože jsem tvůj manžel. Teď jsem to lépe pochopil.“ Dali si pár polibků na usmířenou.
TINA: „ Téma Katrina je silně tučně potrženo a zahozeno v koši.“
TOM: „ Tak dobře.“ Odešli k mercedesu a odjeli na služebnu.

Na služebně……. Tina s Tomem přišli na služebnu a chtěli se na chvilku zastavit u Hota a Bonráta, ale šéfka byla rychlejší.
ŠÉFKA: „ Tino, Tome, pojďte za mnou do kanceláře.“ Tina s Tomem hned odešli za šéfkou a Tina po cestě položila notebook na Andrein stůl, pak zamířili do šéfčiny kanceláře. Tom za sebou zavřel dveře.
ŠÉFKA: „ Když jste zde nebyly, tak se tu děli věci. Za prvé se tu zítra objeví nová sekretářka, za druhé se tu objevila Schrankmannová a dala Semirovi několik volných týdnů a za třetí zítra s Dietrem a Hertzbergerem odjíždíme do Turecka na Katrinin pohřeb. Semir nás o to požádal.“
TOM: „ Někdo tu musí hlídat služebnu.“
ŠÉFKA: „ Tak doufám, že až se vrátím, nebudu služebna v troskách.“
TINA: „ Služebna bude jako ze škatulky.
ŠÉFKA: „ Po d vaším vedením určitě. Už něco víte o těch požárech.“
TOM: „ Ano od manžela a ani v její práci nám k tomu nic neřekli. Všichni věděli, že na tom pracovala, ale nikdy neřekla, o co přesně jde.“
TINA: „ Od manžela jsme k tomu dostali nějaké podklady – její notebook a výstřižky z novin.“
TOM: „ Vyšetřovala na vlastní pěst.“
ŠÉFKA: „ To mi někoho připomíná. Nic jiného vám nezbývá, abyste se pořádně zakousli do případu.“ Tina s Tomem odešli z kanceláře. Přišli k nim, Hote a Bonrát.
HOTE: „ Vy jedete s námi do Turecka?“
TINA: „ My zůstáváme v Kolíně.“
TOM: „ Máme tu plno práce. Někdo tu musí zůstat kvůli případu.“
BONRÁT: „ Semir ví o vašem rozhodnutí.“
TOM: „ Ještě ne, ale jestli budu volat tak mu to vysvětlím.“
TINA: „ Hote, bude to lepší, když tam nebudeme.“ Po tomto rozhovoru se rozešli po své práci – Tom si vzal nastarost články, fotky analýzy……. Tina se prokousávala notebookem Elke kde byl soubor o požárech pod heslem, který Tina rozlouskla. Hote a Bonrát si dělali svoji práci. Tom měl během prohrabování papíry i telefonát se Semirem. Po telefonátu Tom šel do kuchyňky pro kafe. V kuchyňce seděl, Hote a Bonrát.
HOTE: „ Tome, měl bych jednu doplňující otázku.“
TOM: „ Tak se ptej, jestli to bude v mých silách.“
HOTE: „ Co Tina myslela, že bude lepší, když nepojede na Katrinin pohřeb.“
TOM: „ Tina a Katrina byli v poslední době v křížku.“
BONRÁT: „ Ještě se proslýchá, že v tom je ta dávná hádka…….“
TOM: „ To máš pravdu, ale vždyť se Tina s Benem zachovali správně.“
HOTE: „ To ano……. Ale teď je to zakopaný pod zemí.“
TOM: „ Chtěl bych vás poprosit. Nemluvte o tomto tématu před Tinou.“
BONRÁT: „ V tom bude ještě nějaký háček. Ale tvé přání vyplníme.“
HOTE: „ Trochu jste se nepohodli.“
TOM: „ Ale jenom trochu……. Hned jsme si to vysvětlili.“
HOTE: „ Tak tohle to už v manželství chodí.“
TOM: „ Prosto jsem kvůli tomu podstoupil riziko.“

Tina byla pořád zažraná do notebooku Elke Tomfordová. Po chvilce k ní přišel Tom s čerstvou kávou.
TOM: „ Nechceš na chvilku toho nechat.“
TINA: „ Pořád tomu nemůžu přijít na chuť anebo jsem úplně…….“
TOM: „ To slovo ani neříkej. Určitě na to přijdeme společně. Tak co jsi zatím pochopila.“
TINA: „ Před několika lety přišla rodina o střechu nad hlavou – shořel jim dům. Hasiči tragédii vyšetřovali, ale na nic nepřišli. Ten dům měli pojištěný u pojišťovny Allianz, který jim neuhradila napáchané škody.“ Přišla šéfová.
TOM: „ To šli bydlet pod most?“
TINA: „ Ne, ujali se jich příbuzní, než si našli nový dům poblíž Drážďan. Majitel shořelého domku zažaloval pojišťovnu.“
ŠÉFKA: „ A dostali nějaké peníze?“
TINA: „ Nakonec dostali pár milionů. Nejdřív se pojišťovna Allianz bránila a vymlouvala se, že nemají tolik peněz na odškodnění. Nakonec rodina dostala kolem 10mil tehdejších markách.“
ŠÉFKA: „ Ale teď by dostali víc v €.“
TOM: „ Těchto případů v minulosti bylo více. Asi tak 10-15 případů. Vždy se majitelé obrátili na soud, aby pojišťovna vyplatila peníze.
ŠÉFKA: „ Ve všech případech v tom hraje roli pojišťovna Allianz.“
TOM: „ Hasiči neměli ponětí, proč se tak v hojném počtu zapalují baráky.“
ŠÉFKA: „ Je přece blbost, aby si majitel domu podpálil svůj vlastní dům.“
TINA: „ A ty požáry co se staly v dávných měsících…….“
ŠÉFKA: „ Mají úplně stejný scénář jako tyto požáry.“
TOM: „ Co ti na tom nesedí?“
TINA: „ Noviny píší o tom, že první poškozený, dělá ty ostatní požáry. Vždy teď žije spokojeně poblíž Drážďan.“
TOM: „ Noviny si museli najít nějakého viníka a tamější policie taky. To je jako kdybys neznala policejní metody.“ Než Tina stačila něco říci tak ji předběhla šéfová.
ŠÉFKA: „ Podívejte se hlouběji na tu pojišťovnu Allianz a ještě se podívejte víc na ty požáry.“
TOM: „ Tak teda se podíváme na pravého viníka.“ Podíval se na Tinu takovým blbým pohledem.
TINA: „ To bude dlouhá noc.“

Tina s Tomem se pustili do práce. Tina si proklepávala pojišťovnu Allianz kvůli dluhům. Tom zatím procházel požáry z minulosti. Občas si udělali malou přestávku na svačinu i kafe. Když si Tina proklepávala pár jmen přes jejich databázi, jestli někdo z nich nemá záznam tak Tom Tině masíroval ztuhlé svaly na krku. Tina si při tom pěkně uvolnila a práce šla jako po másle.

Ráno na služebně……. Vrchní komisařka Tina Kranichová a vrchní komisař Tom Kranich spali na služebně, každý na svém pracovním stole. Na 7:00 hodinu na služebnu přišli, Hote a Bonrát.
HOTE: „ Tak vzbudíme naše kolegy.“
BONRÁT: „ Malá snídaně by neuškodila.“ Hote s Bonrátem udělali čerstvou kávu a ještě něco sladkého na zub. Bonrát se postaral o Tom a, Hote o Tinu.
HOTE: „ Tino, vstávej.“
TINA: „ Do školy jdu až v 10:00.“
HOTE: „ Práce volá……….“ Tina se podívala na Hota rozespalým obličejem. „Dobré ráno.“
TINA: „ Dobrý. Jak pro koho. Ale na druhou stranu to je servis. Kolik vlastně je a jak to že nejste v Turecku?“
HOTE: „ Je něco po 7:00 a do Turecka letíme kolem poledního.“ Bonrát s Tomem přišli za Tinou a Hotem. Na služebnu přišla Engelhardtová.
TINA, HOTE: „ Dobré ráno.“
ŠÉFKA: „ Dobré ráno všem. No koukám, že jste se do toho pořád zakousli. Až se trochu vzpamatujete tak se stavte u mě v kanceláři.“
TOM: „ Zajisté.“ Engelhardtová odešla do své kanceláře. Když se Tina s Tomem dostatečně probrali tak zašli za Engelhardtovou do její kanceláře.
ŠÉFKA: „ Stála ta námaha za to?“
TINA: „ Tak trochu jsme postoupili dál. Proklepli jsme si pár poškozených lidí a všichni jsou čistý. Ale pojišťovna Allianz má zajímavou minulost. Před několika lety Allianz byla ve finančních problémech, ale dostali se z toho.“
ŠÉFKA: „ Ještě něco se stalo?“
TINA: „ Jak si ředitel hrál hazardní hry a všechny jejich úspory prohrál. Jako odškodnění dostávali málo peněz, i když jejich měli dostat víc.“
TOM: „ Teď Allianz opět lítá v dluzích. Allianz nalítla výhodné nabídce, která se zdála velmi dobrá, ale pak se ukázalo, že to je podvod. Allianz si půjčila peníze od banky, aby zaplatila dluh.“
ŠÉFKA: „ A co ty zprávy od hasičů?“
TOM: „ Jak vím, že ty požáry má pod patronací okresek v Düsseldorfu. Vždy našli příčinu požáru, ale někdy se jim podařilo najít malé stopy. U pár případů našli zvláštní chemickou stopu. Vždy se to našlo ve sklepě.“
ŠÉFKA: „ A bližší složení nemají?“
TOM: „ Ne. Ve všech zprávách je napsáno, že je chemický zdroj požáru.“
ŠÉFKA: „ A jak jste se dostali k těm jménům?“
TINA: „ Jména měla Tomfordová napsaná, ale celý seznam nemáme vůbec.“
ŠÉFKA: „ Bylo by dobré kdyby, jste se dostali ke všem jménům. Pokuste se od hasičů dostat kousek té chemické složeniny a předejte to našim technikům, jestli by něco našli.“
TOM: „ Dobře.“
ŠÉFKA: „ A nezapomeňte, že dneska příjde ten záskok za Andreu. A kdyby se něco dělo tak se semnou spojte.“
TINA: „To je samozřejmé. A šťastný let.“
ŠÉFKA: „ Díky.“ Tina s Tomem odešli z kanceláře. Zastavili se, u nich Hote s Bonrátem.
BONRÁT: „ Tak vám přejeme příjemné řešení případu. To jenom kdybychom jsme se už neviděli.“
TOM: „ Tak od nás pozdravujte Semira, Andreu a Hartmuta.“
HOTE: „ My jim to vyřídíme.“ Hote a Bonrát si šli po své práci.
TINA: „ Tak se pustíme do práce.“
TOM: „ Od kdy mají otevřeno v té pojišťovně?“
TINA: „ Myslím, že od půl deváté.“
TOM: „ Tak se zajedeme podívat k hasičům a pak do pojišťovny.“ Tina s Tomem si došli pro svoje věci a odjeli k hasičům. Ještě se rozloučili s Hotem a Bonrátem. Hote, Borát a Engelhardtová společně odjeli taxíkem na letiště, kde byli 2 hodiny před odletem. Kolem 12:00 nasedli do letadla a letěli směrem na Istanbul, kde je Semir a Andrea přivítali. Pak je odvezli do jejich hotelu. Pak všichni zašli za Semirovou maminkou a Hartmutem, kde jim vysvětlili, jak to všechno bude probíhat.

U hasičů……. Tina s Tomem za velitelem hasičů. Velitel jim dal všechny podklady k požárům.
TINA: „ Paní Tomfordová s vámi spolupracovala?“
VELITEL: „ Jak se to vezme. Jenom na těch posledních požárech. Je mi líto co se jí stalo.“
TOM: „ To nám taky. Nemáte nějaké vzorky té chemické sloučeniny.“
VELITEL: „ Ještě ano. Naši pyrotechnici moc toho nezjistili.“
TOM: „ To už víme z vašich zpráv. Možná že naši technici by měli větší štěstí.“
VELITEL: „ Dobře. Ty požáry se staly v rozmezí 2 týdnů v měsíci. Paní Tomfordová přišla, kdo to dělal?“
TINA: „ Ano a někdo ji umlčel. Podle nás ji někdo musel sledovat.“
VELITEL: „ Říkal jsem ji, že to je nebezpečné. Kdyby se spojila s policií……. Tohle to by se nestalo.“
TOM: „ Čas už nevrátíme zpátky. Pátrala na vlastní pěst a vymstilo se jí to.“
VELITEL: „ Tak si pojďte pro ty vzorky.“ Společně odešli do laboratoře, kde Tina s Tomem dostali vzorky chemické sloučeniny, která způsobila požáry domů. Rozloučili se a odjeli do pojišťovny Allianz, kde zašli rovnou za ředitelem pojišťovny.

Mezitím na služebnu dálniční policie přišla nová sekretářka – Andrejina kamarádka – Susanna Königová. Když vešla na služebnu tak se jí ujal Sigi.
SIGI: „ Někoho hledáte anebo se vám něco stalo?“
SUSANNA: „ Jsem ta nová sekretářka a tak jsem se přišla ukázat vaší šéfce.“
SIGI: „ Paní Engelhardtová je mimo Kolín ale ráda se vám ujme Tina Kranichová.“
SUSANNA: „ A tak mě k ní zaveďte.“
SIGI: „ Paní Kranichová je momentálně pryč. Během hodinky by tu měla být.“
SUSANNA: „ Tak já tu na ní počkám.“
SIGI: „ Nedá te si kávu?“
SUSANNA: „ Ale ráda.“ Společně odešli na kávu do kuchyňky.

Ředitel pojišťovny Allianz se ujal komisařů od dálniční policie.
ŘEDITEL: „ Promiňte mi to zdržení. Musel jsem něco vyřídit něco u soudu.“
TINA: „ Na toto téma jsme k vám přišli.“
ŘEDITEL: „ Tak mluvte.“
TOM: „ Potřebovali bychom celý seznam poškozených požárem, které se stali už dávno a před půl rokem.“
ŘEDITEL: „ Víte, že jsem vázán mlčenlivostí.“
TINA: „ To je nám jasné, ale potřebujeme se si ověřit všechny poškozené, jestli nemají záznam.“
ŘEDITEL: „ I toto po mě chtěla i paní Tomfordová.“
TINA: „ Ona byla u vás?“
ŘEDITEL: „ Ano ale bude to asi tak měsíc. Ale nedal jsem ji nijednom jméno.“
TOM: „ Tak dáte nám ho? Můžete nám věřit. My ten seznam nikdy nebudeme vystavovat atd.“
ŘEDITEL: „ Dělám to nerad……. Tak dobře. Ve vašich rukou bude jistější.“
TINA: „ Vydali jste všem poškozeným dané částky. Teda určené soudem?“
ŘEDITEL: „ Ano. Dostali určené částky soudem. Museli jsme to udělat tak abychom se drželi nad vodou a uhradili dluhy a teď v tom lítáme znova.“
TINA: „ O vaší krizi jsme se dočetli od paní Tomfordová.“
ŘEDITEL: „ Je mi ji také líto. Máte tušení, proč zrovna naše pojišťovna?“
TOM: „ Mysleli jsme si, že půjde o pojistné podvody, ale někomu se zalíbilo mít velké bohatství.“
TINA: „ Teprve jsme na začátku. A tak se chytáme každého stébélka.“
ŘEDITEL: „ Tak to jo. Taky bych nerad propouštěl lidi, kdyby to zašlo moc daleko, ale daří se mi peníze málo utrácet.“
TOM: „ To nám bude pro začátek stačit. Kdyby něco tak se ozvěte.“ Předal ředitelovi svoji vizitku.
ŘEDITEL: „ Pokusím se pomoct policii. Budu rád až to skončí.“ Tina s Tomem se rozloučili s ředitelem. U sekretářky si vyzvedli seznam poškozených lidí. Tina s Tomem odešli z pojišťovny.
TOM: „ Viděla jsi ho?“
TINA: „ Koho?“
TOM: „ No toho ředitele. Dost po tobě koukal.“
TINA: „ Pár krát jsem ho zaregistrovala. Ale už má smůlu.“ Tina s Tomem se na sebe podívali a usmáli. Pak Tom dal Tině pusu na tvář. Nasedli do mercedesu a odjeli na služebnu.
Susanna Königová přešlapovala na místě. Už se na služebně nudila než příjde Tina s Tomem. Tak zašla za Sigim.
SUSANNA: „ Tak kde jsou? Už tady trčím už před hodinu.“
SIGI: „ Když jedou do terénu tak to někdy trvá dlouho.“
SUSANNA: „ Asi mi nic jiného nezbývá než tu na ně čekat.“

V mercedesu……. Tina se tak přehrabovala v seznamu poškozených.
TINA: „ Tak teď v tom mám úplnej bordel. Samý novinky.“
TOM: „ Jaký?“
TINA: „ Některé baráky z dřívější doby byli zapáleny přes vyhořelou zásuvku u televize.“
TOM: „ Cože?“
TINA: „ A vždy před požárem byli v domě elektrikáři.“
TOM: „ Tak aby to nevypadalo blbě…….“
TINA: „ A ještě něco. Za domy které měli ve sklepě tu chemickou směr je odškodnění vetší než od vyhořelé zásuvky.“
TOM: „ No tak to už se vyplatí barák vyhodit do vzduchu pomocí dynamitu.“
TINA: „ Tak to nezkoušej na našem baráku.“
TOM: „ Proč?“
TINA: „ Protože náš baráček je přihlášení u pojišťovny Allianz.“
TOM: „ Miláčku, to myslíš vážné?“
TINA: „ Naprosto.“

Na služebně……. Tina s Tomem přišli na služebnu. Hned je zastavil Sigi.
TOM: „ Nějaké novinky?“
SIGI: „ Je tu ta nová sekretářka.“
TINA: „ A kde je?“
SIGI: „ Sedí v kuchyňce. Dojdu pro ni.“ Tina s Tomem se přestěhovali k Andreinýmu stolu. Po chvilce přišel Sigi se Susannou. Sigi odešel dělat svou práci.
SUSANNA: „ Susanna Königová. Vaše nová sekretářka místo Andrey.“
TINA: „ Tina Kranichová zastupující šéfka místo Engelhardtové.“
TOM: „ Tom Kranich, vrchní komisař.“
SUSANNA: „ Velice mě těší. Paní Engelhardtová mi neřekla, že tu nebude.“
TINA: „ To je celá ona. Je na soukromé cestě. Během pár dní se zase vrátí. Ani nám neřekla, na jakou hodinu přijdete.“
SUSANNA: „ Byla bych tu dřív, ale byla zácpa na silnicích a ještě do toho staveniště na sídlišti kde bydlím.“
TOM: „ My bychom tu byli dřív ale měli jsme důležitou práci.“
SUSANNA: „ To je dobrý.“ Přišel Sigi.
SIGI: „ Před chvilkou mi volali z technické, máte se tam zastavit.“
TOM: „ Díky. Tak já se tam zajedu podívat.“
TINA: „ A my se pustíme do práce.“

V Turecku……. Šéfka, Hote a Bonrát si udělali malou procházku po Istanbulu, když se ubytovali v jejich hotelu.

Na KTU……. Tom přišel na technické další informace. Místo Hartmuta byl zde jeho kolega Heinz.
TOM: „ Tak co jste našli?“
HEINZ: „ Nejdřív začnu tou nehodou novinářky. Její auto bylo poškozeno – klasika přeříznuté brzy. Ale nejdřív musela ujet 25km až 35km od jejího místa bydliště.“
TOM: „ Takže na nějakém motorestu u dálnice A20.“
HEINZ: „ To už je na vás. Také jsem se podíval na tu Fabii ale ta je čistá jako lilie. Před několika dny byla na technické prohlídce, bylo to napsané v technické knížce.“
TOM: „ Ještě něco máte?“
HEINZ: „ To je zatím všechno. Kdybych něco našel, ozvu se.“
TOM: Díky.“
HEINZ: „ Tady je zpráva.“ Předal ji Tomovi. Tom odešel z technického.

Na služebně……. Tina se Susannou prošli celý seznam poškozených. Tina seděla na stole. Na služebnu přišel Tom z technického.
TINA: „ Něco nového?“
TOM: „ Tomfordová měla přeříznuté brzy.“ Zastavil se velké nástěnné mapy celého Kolína nad Rýnem. „Musela jet takových 25 až 35km od svého bydliště.“ Přišla k němu Tina. Oba dva se zakoukali na mapu.
TINA: „ Tomu by odpovídal motorest Heidenau anebo motorest U Tří růží na A20.“
TOM: „ Nehoda se stala na 147km směr Aachen.“
TINA: „ Takže motorest Heidenau.“
TOM: „ Tak se tam pojedu podívat.“
TINA: „ Ještě jsou kamery po celé dálnici A20 kvůli častým nehodám.“
TOM: „ A jak jste dopadly vy?“
TINA: „ Celý seznam jsme prošli a všichni nemají záznamy.“
TOM: „ Tak jsme zase na začátku.“
TINA: „ Pokusím se spojit s kolegy z finančního, jestli by neměli nějaký typ.“
TOM: „ Vezmu si sebou Sigiho a pojedeme pro ty kazety. Doufám, že nám řeknou něco více.“ Sigi a Tom odešli ze služebny. Tina přišla za Susannou.
TINA: „ Podívej se blíž na kolínský deník. Jestli náhodou v kolektivu Tomfordové nemá záznam.“
SUSANNA: „ Hned se do toho pustím.“

Každý šel po svém úkolu. Tom si prohlížel kazetu v motorestu Heidenau kde Tomfordová vystoupila ze svého auta, kde tankovala benzín do svého auta. Odejela na parkoviště, kde se zastavila a Tomfordová si došla pro malou svačinu. Po chvilce k jejímu autu přišel chlap, který si lehnul na zem a přestřihl jí brzdy. Ale nebylo vidět, z jakého auta vyšel neznámý muž.

Na služebně……. Už bylo podvečerní až večerní čas. Tom si prohlížel záznamy od Sigiho na kterých bylo, jak se stala nehoda. Tině se mezitím dostaly podklady od finanční policie pár typů do jejich případu. Tina zašla za Tomem do jeho kanceláře.
TINA: „ Tak tady jsou možní kandidáti do našeho případu.“ Položila před Toma 5 kandidátů.
TOM: „ Ani kazety nám nic nepřinesly.“
TINA: „ A jsme zase na začátku.“ Do kanceláře přišla Susanna.
SUSANNA: „ Prošla jsem celý kolektiv Tomfordové. Ani jeden nemá záznam.“
TOM: „ Tak si musíme projít ty kandidáty.“
SUSANNA: „ Jestli ode mě nic nepotřebujete tak já půjdu domů.“
TINA: „ Uvidíme se zítra.“
SUSANNA: „ Ahoj.“
TINA, TOM: „ Ahoj.“ Susanna odešla z kanceláře. A vyrazila na cestu domů.
TOM: „ Ještě tu zůstanu. Podívám se na ty spisy.“
TINA: „ Tak dobře.“ Dali si polibek na rozloučenou.
TOM: „ Zatím ahoj.“
TINA: „ Ahoj.“ Odešla z kanceláře, vzala si věci a odjela domů. Tom se pustili do čtení spisů od kolegů z finančního.

Ráno na služebně……. Tina vstoupila do Tomovy kanceláře. Tom ležel na stole a spal. Okolo byli samé rozházené papíry od kolegů z finančního. Tina si udělala prostor na kávu, kterou položila na stůl. Dala Tomovi pusu na tvář. Tom se pomaloučku probouzel.
TINA: „ Dobré ráno.“
TOM: „ Ahoj. Jaká příjemná vůně po ránu.“ Všiml si hrníčku s kávou. A její vůně se pomalu vstoupala do celé kanceláře.
TINA: „ Když ses tu zdržel na chvilku. Našel jsi něco?“
TOM: „ Ano…….“ Tina položila na stůl malý porcelánový talířek, na kterém byli dvě kobližky a uprostřed měli díru a byli polité čokoládou a posypané barevným zdobením.
TOM: „ Tak tomu říká bezchybný servis po ránu.“ Dal Tině polibek, když přišla do kanceláře Susanna.
SUSANNA: „ Ahoj a doufá, že neruším.“
TINA, TOM: „ Ahoj.“
TOM: „ Ale vůbec ne.“ Susanna odešla si odložit věci a pro ranní kávu.
TINA: „ Tak mi konečně řekneš, co jsi našel?“
TOM: „ Našel jsem jednoho – Markus de Luca. Má jeden velký dluh, který musí zaplatit u jednoho překupníka se starožitnostmi. Ještě mu dluží tak 3,5mil €.“
TINA: „ Tak jedině musel okrádat o pár tisíc rodiny, které přišli o střechu nad hlavou.
TOM: „ Ten dluh splácí penězi anebo starými věcmi.“
TINA: „ Ještě něco máš?“
TOM: „ To je vše.“

V Turecku……. V dopoledních hodinách se konal Katrinin pohřeb na centrálním hřbitově v Istanbulu. Na pohřbu bylo plno lidí – příbuzní, známí, kamarádi Katriny a Semira rodiny. V pozadí byla skupina dálniční policie kromě Hartmuta, který stál v přední řadě. Po pohřbu bylo malé pohoštění v jedné malé restauraci. Vzpomínali na Katrinu v pěkných i zlých časech. Dálniční policie odlétá do Kolína až další den.

V Kolíně……. Tom měl telefonát z Turecka – volali Hote s Bonrátem, Tom se právě loučil s nimi, když do kanceláře vstoupila Tina.
TINA: „ Ještě jsem získala nějaké informace o Markusovi.“
TOM: „ Tak povídej.“
TINA: „ Markus de Luca už vytuneloval pár bank v Německu i zahraničí. Vždy se to do bank dostal přes dešifrovací kód.“
TOM: „ Tak se mohl dostat k informacím pojišťovny Allianz.“
TINA: „ A ještě má základy chemie. Vystudoval chemickou školu v Berlíně.“
TOM: „ Takže máme svého podezřelého. Ještě něco?“
TINA: „ To je všechno co mi řekli. Další informace mi dají, když si k nim přijdu. Kdyby se něco dělo, dej mi vědět.“
TOM: „ Miláčku, neboj se. Budeš mezi prvními.“ Dali si malou pusu a Tina odjela ke kolegům na finanční oddělení.

V Turecku……. Posezení v útulné restauraci bylo příjemné a všichni se bavili.
BONRÁT: „ Byl to pěkný obřad.“
ŠÉFKA: „ S tím musím souhlasit.“ Přišel, Hote, který telefonoval s Tomem. Posadil se na své místo vedle Bonráta.
HOTE: „ Mám vás pozdravovat od našich kolegů.“
SEMIR: „ Služebna ještě stojí.“
HOTE: „ A na svém místě.“
ANDREA: „ A co Susanna?“
HOTE: „ Převzala po tobě celou práci a jde ji to moc dobře.“
ŠÉFKA: „ Budu muset zavolat Tině jak se vyvíjí případ.“
SEMIR: „ Určitě dobře.“
ŠÉFKA: „ Jestli Schrankmannová neměla nějaké problémy.“
ANDREA: „ To už by Tina dávno volala.“
HOTE: „ Na to jsem se raději neptal.“
SEMIR: „Hartmut se pořád bojí o Natálku.“
BONRÁT: „ Vždyť jsme mu několikrát říkali, že se o Natálku postaráme, než se z toho dostane.“
ŠÉFKA: „ Popřípadě ještě můžu udělat smutné oči na Tinu, aby do toho zasvětila svoji matku.“
ANDREA: „ Já bych se také přikláněla k tomu, aby se o Natálku postarala Tinina maminka. Moje maminka je ráda, že se bude starat o ty naše dvě ratolesti.“
HOTE: „ Ono to nějak dopadne.“

V Kolíně………. Tom seděl ve své kanceláři, kam přišla Susanna se zprávou že…….
SUSANNA: „ Tome, máme mrtvého muže u Schwarzenburského lesa poblíž Bonefeldu. Místo už uzavřeli místní policisté.“
TOM: „ A kdo byl zavražděn?“
SUSANNA: „ Markus de Luca.“
TOM: „ To nám ještě scházelo. Susanna odešla z kanceláře. Tom volal Tině, která právě odcházela z kanceláře kapitána finančního oddělení.
TINA: „ Tome, něco se děje?“
TOM: „ Teď mě dobře poslouchej. Markus de Luca je mrtvý.“
TINA: „ Proboha. To nám ještě zbývalo. Kde ho našli?“
TOM: „ Jeho mrtvola je Schwarzenburského lesa poblíž Bonefeldu.“
TINA: „ Hned jsem tam.“
TOM: „ Taky jsem už na cestě. Ahoj.“
TINA: „ Ahoj.“ Společně zavěsili. Tom odešel z kanceláře a po cestě řekl Susanně ať na místo činu přijdou chlapci z technického a vzal si sebou pár kolegů.

Na místě činu……. Mrtvola Markuse de Luci seděla v jeho terénním autě, které stálo na lesní cestě, která vedla k pomníčku letců z 2. světová války. Markus byl zastřelen z blízkosti, že byl vidět průstřel v předním skle vozidla. U jeho těla už byl patolog a technici hledali stopy po pachatelovi. Tom už byl na místě a vybavoval se Sigim. Zde také byli novináři a televize RTL a plno lidí z vesničky. Po chvilce přijela vínová Octavie, která zastavila na silici kde zapla výstražná světla a modrý majáček. Celé místo bylo ohraničeno červeno-bílou páskou s nápisem: „Policie.“ Tina se musela legitimovat policistovi, který stál u pásky a hlídal, aby se na místo činu nedostal cizí člověk a jenom lidé od policie. Tina přišla k Tomovi.
TINA: „ Už něco máš?“
TOM: „ Markus de Luca byl zastřelen automatickou zbraní ráže 38mm přímo do srdce.“
TINA: „ Neměl žádnou šanci na přežití. A ten JEEP patří Markusovi?“
TOM: „ Je psaný na něho.“
TINA: „ Technici našli něco?“
SIGI: „ Heinz našel 2stopy po terénních vozidlech. Jedny stopy patří Markusovi a ty druhé vrahovy. A ještě stopy bot a velikost je 43. Musí to být nějaké pracovní boty.“
TINA: „ Možností je plno…….“
TOM: „ A co v autě? Našli něco?“
SIGI: „ Technici zde našli seznam se jmény poškozených lidí z pojišťovny Allianz. To je zatím všechno.“ Odešel dělat svoji práci.
TINA: „ Tak já pojedu na služebnu. Dám to vědět kapitánovi finančního oddělení.“
TOM: „ Dobře. Kdyby se něco dělo, dám ti vědět.“ Tina odešla z místa činu, nasedla do Octavie a vyrazila na služebnu.

Na služebně……. Když Tina přišla na služebnu Susanna volala s jedním mužem, který chtěl mluvit jenom s Tinou. Susanna zakryla mluvítko sluchátka.
SUSANNA: „ Tino, někdo chce s tebou mluvit.“
TINA: „ Tak mi to přepni do Tomovy kanceláře.“ Susanna přepojila telefon do Tomovy kanceláře, kde začal, zvonil telefon, Tina ho po pár vteřinách zvedla.
TINA: „ Kranichová,…….“
JÜRGEN: „ Tina Kranichová, vrchní komisařka dálniční policie, mladá krásná komisařka………“ Koukal se na její obličej v televizních zprávách v televizi. Tina rozhovor nahrávala na záznamník.
TINA: „ Tak o co vám vlastně jde.“
JÜRGEN: „ Zajímám se o váš případ. Zahrajeme si takovou hru, kdo z nás nasbírá nejvíce bodů, a pravidla hry určuji já. Teď je to pro mě 1:0.“
TINA: „ Tak konečně řekněte o, co vám jde. Byla bych ráda kdyby, jste řekl své myšlenky.“
JÜRGEN: „ Váš podezřelý Markus de Luca je mrtvý a vy musíte, nají jedno jméno, který za tím vším stojí.“
TINA: „ Tak třeba například vaše jméno.“
JÜRGEN: „ Pěkně vám to pálí, paní komisařko. Ke mně se dostane po indiciích.“
TINA: „ Kde najdu tu první indicii?“
JÜRGEN: „ Na místě činu víc neřeknu.“
TINA: „ Velmi krátké a výstižné. Elke Tomfordovou máte na svědomí vy?“
JÜRGEN: „ Výborně. Už je to 1:1 pro vás. Dobře vám to pálí, komisařko.“
TINA: „ Nechcete být odhalen tak pozabíjíte všechny svědky, aby vás nikdo neodhalil.“
JÜRGEN: „ Chytrá až moc.“
TINA: „ To vám máme připsat na konto všechny požáry v Kolíně?“
JÜRGEN: „ Vy na to přijdete se svým kolegou, ale on je to vlastně váš pan manžel.“ Zavěsil. Tina také zavěsila po pár vteřinách. Do kanceláře přišla Susanna.
SUSANNA: „ Máš na drátě Engelhardtovou.“
TINA: „ Tak mi sem přepoj.“
SUSANNA: „ Dobře.“ Odešla a přepojila Engelhardtovou k Tině.
TINA: „ Šéfová co má tak důležité na srdci.“
ŠÉFKA: „ Chtěla jsem se zeptat, jak jste daleko s případem.“
TINA: „ Pěkně se to zamotává. Měli jsme podezřelé, ale te je teď mrtvý a před chvilkou jsem volala s jedním tajemným mužem. Řekl, že má nasvědomí tu mladou novinářku.“
ŠÉFKA: „ To vám řekl?“
TINA: „ Tak jsem se ho rovnou zeptala. Také jsme se zmocnili celého seznamu poškozených od pojišťovny Allianz, ale všichni jsou čistí.“
ŠÉFKA: „ A co kolegové té novinářky?“
TINA: „ Taky nemají záznam.“
ŠÉFKA: „ A už máte rozbor té chemické sloučeniny?“
TINA: „ Přesnou chemickou analýzu nemáme, ale naši technici na tom pracují. Podle nás to musel být chemik.“
ŠÉFKA: „ Ještě něco máte?“
TINA: „ To je zatím všechno.“ Přišla Susanna a Tině předala malý lísteček. „Tak tu máme další požár.“
ŠÉFKA: „ Nebudu vás dál rušit při práci. Zatím nashle.“
TINA: „ Nashle.“ Zavěsila. „Jedou tam hasiči z 23?“
SUSANNA: „ Ano, už jsou na cestě.“
TINA: „ Jedu tam.“ Odešla k centrální vysílačce na služebně. „Centrála, Kobře11.“ Tom právě nasedal do mercedesu, když se ozvala vysílačka.“
TOM: „ Tu Kobra11. Tino, něco se děje?“
TINA: „ Požár rodinného domku v Krefeldu na Strausstrasse 36.“
TOM: „ Jsem na cestě.“
TINA: „ Sejdeme se tam.“
TOM: „ Kobra11 rozumí. Konec.“ Zavěsil vysílačku a odjel k místu požáru.

V Turecku…….
HOTE: „ Jak se jim daří?“
ŠÉFKA: „ Případ se pěkně zamotává. A máme další požár a jednu mrtvolu muže.“
BONRÁT: „ To se máme na co těšit.“
ŠÉFKA: „ A ještě se do toho zapletl jeden neznámí muž. Neví ani jméno.“
HOTE: „ To je hledal jako jehlu v kupce sena.“
ŠÉFKA: „ Teď nám nic jiného nezbývá. Toho chlapa musíme najít.“
BONRÁT: „ Nějak se mi to přestává líbit.“
HOTE: „ To mě taky.“
ŠÉFKA: „ Kolegové se drží každé stopy, indicie……. Toho chlapa musíme dostat za mříže.“

Na místě požáru……. Požár se stal v řadě v rodinných domcích. Všichni obytné byli evakuováni ze svých domů. Hasiči ze služebny 23 byla na místě a celý požár měla pod kontrolou. Rodina byla v rukách lékaře. Po pár minutách přijel šedostříbrný mercedes a vínová Octavie. Rovnou zašli za velitelem hasičů, který podával svým podřízeným rozkazy.
VELITEL: „ Tak se opět potkáváme.“
TOM: „ Dlouho jsme se neviděli.“
VELITEL: „ Přejdu rovnou k věci. Ten domek patřil 4člené rodině. Majitel si všimnul, že ze sklepa se valí kouř. Než stačili zavolat hasiče tak barák lehnul popelem. Sousedé jsou evakuováni.
TOM: „ Až tu budete hotový, nechte ten prostor prozkoumat našimi technicky.“
VELITEL: „ Dobře.“
TOM: „ Díky za informace.“ Tina s Tomem zašli za rodinou vyhořelého domu. Ti jim řekli to samé, co slyšeli od velitele hasičů. Pak šli směrem ke svým autům.
TOM: „ Nějaké novinky za tu dobu?“
TINA: „ Ozval se jeden muž, který má na svědomí naši mrtvou novinářku a Markuse de Lucu.“
TOM: „ Cože?“
TINA: „ A taky zanechal na místě činu nějakou indicii, která nás k němu dovede.“
TOM: „ Takže ten náš tajemný muže si chce hrát na kočku na myš.“
TINA: „A taky se ozvala šéfová.
TOM: „ Tak zajedeme na služebnu a pokusíme se něco udělat s tou páskou.“
TINA: „ Úplně mi čteš myšlenky.“
TOM: „ To je moje specialita.“ Dal Tině pusu na rty. Nasedl do mercedesu, ale musel počkat, až Tina odjede jako první. Tina nasedla do Octavie a vyrazila směrem na služebnu spolu s mercedesem.

Na služebně……. Tom si poslechl první telefonát od tajemného muže, který volal Tině.
TOM: „ Musíme něco vědět o tom chlapovi. Aspoň nějaké malé poznatky.“ Tina nakoukla na Susannu.
TINA: „ Susanno, potřebujeme někoho kvůli tomu telefonátu.“
SUSANNA: „ Už na tom pracuji.“
TOM: „ Už o tom kapitán finančního oddělení.“
TINA: „ Ještě ne.“
TOM: „ Už měl o tom dávno vědět.“
TINA: „ Tome, můžeš mi říct, kdy jsem ji to měla říct. Když jsem v jednom kole…….“
TOM: „ Promiň…….“ Dal Tině pusu na tvář.
TINA: „To je dobrý.“
TOM: „ Dáš si kafe?“
TINA: „ Ano.“ Ozval se telefon a Tina ho vzala. „Dálniční policie, Kranichová.“ Tom byl na cestě pro kafe, ale když uslyšel hlas muže tak se Tom vrátil do kanceláře. Tom dal pokyn Susanně, aby zaměřila mobil tajemného muže. Tina nahrávala tento rozhovor na záznamník.
JÜREGN: „ Tak skóre naší hry je 3:1 pro mě. Máte mrtvého muže a shořelý barák. Už máte moje indicie?“
TINA: „ Ještě ne. Technici nám nedali vědět.“
JÜRGEN: „ Technikům to vždycky všechno dlouho trvá. I u požáru máte indicii.“
TINA: „ A jak vlastně vypadá ta vaše indicie?“
JÜRGEN: „ To byste, toho chtěla vědět nějak moc, paní komisařko. Jen ať vaši technici hledají.“
TINA: „ Co máte vlastně v plánu?“
JÜRGEN: „ Řeknu vám jedno, paní komisařko. Bude to něco velkého.“ Zavěsila, Tina po chvilce také zavěsila.
TOM: „ Tuhle tu akci musel dlouho plánovat. Jeho plán se nikdy nedozvíme.“
TINA: „ Tak musíme počkat na ty jeho indicie.“ Susanna se zastavila mezi dveřmi do Tomovy kanceláře.
SUSANNA: „ Nikde jsem ho nenašla. Musí mít dobře utajené číslo a na cestě je pán na ten vás telefonát.“

O hodinu a půl později……. Tina právě dotelefonovala s kapitánem finanční policie, když přišel Tom do šéfčiny kanceláře. V ruce měl dva hrnky s kávou a jeden hrnek postavil před Tinu a posadil se na židli naproti Tině.
TINA: „ Díky.“
TOM: „ Za každou cenu musíme najít toho našeho tajemného muže.“
TINA: „ Ještě zjistit jeho plán a budeme za vodou. A tak jsem přemýšlela, že by to mohl být jeden z nás.“
TOM: „ Že to bude policajt.“
TINA: „ Podle posledního telefonátu soudím, že ano. Musí znát policejní metody a asi s nimi bude mít zkušenosti. To jak mluvil o těch technicích.“ Do kanceláře přišla Susanna s postarším pánem.
SUSANNA: „ Představuji vám pana Felixe Klaina. Přišel se vám podívat na ty telefonáty.“ Odešla dělat svoji práci.
TINA: „ Tina Kranichová a tohle to je můj kolega Tom Kranich.“ Tina s Tomem si podali ruce s panem Klainem.
KLAIN: „ Když jsem se dozvěděl, že budu pomáhat dálniční policie pod vedením Anny Engelhardtové tak jsem skákal radostí. S Annou se známe spoustu let. A kde vlastně je?“
TINA: „ Paní Engelhardtová je soukromě pryč ale zítra tu bude sedět místo mě.“
KLAIN: „ Já to nějak do zítra vydržím. Tak se rovnou pustíme do práce.“
TOM: „ Právě jsem vám to chtěl nabídnout.

Společně odešli z kanceláře. Felix Klain si rozdělal svoje nádobíčko v Tomově kanceláři. Do svého přístroje – notebooku si nahrál oba dva rozhovory. Pak si hrál s rozhovory – odstranil Tinin hlas a Klain poslouchal jenom hlas tajemného muže.
KLAIN: „ Ten váš muž je dost sebevědomí. Musí dost často mluvit, protože jeho řeč je jasná.“
TOM: „ To jako že někde huláká někde v centru.“
KLAIN: „ To bych neřekl. Spíše bych se přikláněl, že to bude někdo z vašich řad. Ví, jak přesně hodí policejní práce. Bude mu tak kolem 40 let, německé národnosti, nejspíše z Bavorska. Jeho práce musela být někde na ulici.“
TINA: „ Někdy jsou poznat na kilometry daleko. I v jeho řeči jde slyšet bavorský přízvuk.“
KLAIN: „ To máte pravdu. Vy pocházíte z Bavorska?“
TINA: „ Ne, ale moje maminka. Maminka mě učila německy a taky celou rodinu. Doma jsme hodně mluvili německy anebo italsky. Slovíčka a přízvuk jsem okoukala.“

Mezitím technické oddělení dodělalo všechny stopy – z požáru domku a mrtvého Markuse de Luci. Na každých místech našli malé papírky s textem. Ale celý text to nebyl. To už musí dálniční policie rozluštit sama. Tina přišla do Tomovy kanceláře. V ruce držela stopy od techniků a zprávu.
TINA: „ Miláčku, konečně mám celkovou zprávu z technického z obou míst činu.“
TOM: „ Nenapínej a povídej, poklade můj.“
TINA: „ Nejprve začnu s mrtvým Markusem de Luci. Zabila ho kulka ráže 38mm s dvojitým drážkováním. A tato zbraň už jednou v minulosti zabíjela asi tak před 5-7 lety.“
TOM: „ A co ta šlápota z boty?“
TINA: „ Pachatel musel být stejně velký jako ty.“
TOM: „ A co požár?“
TINA: „ Našla se stejná chemická směs jak u před chozích případů. V chemické směsi se našli stopy po semtexu a dalších látek, které neumějí pojmenovat.“
TOM: „ A našli ty indicie?“
TINA: „ K tomu bych se také dostala. Našly se dva papírky. A na jednom papírku našli krásný otisk pro identitu. Otisk už prohánějí naší databází a pak se vrhnou na LKA a BKA.“ Položila je před Toma oba dva lístky s textem. Lístky byly různě vystřiženy, jako jsou například puzzle. Na prvním bylo napsáno: „Marien“ a druhý: „strasse 36.“
TOM: „ Tak ulice mi něco říká. Marien, Marien……. Ta ulice je delší.“
TINA: „ Nestojí tam nějaká továrna?“
TOM: „ Ta továrna je dávno zrušená. Teď si nevzpomenu.“
TINA: „ Teď na to nemysli. Časem na to přijdeme.“

Druhý den……. Semir, Andrea, Hartmut a Natálka šli vyprovodit šéfku Annu, Hota a Bonráta. Hartmut posílá malou Natálku zpět do Kolína, aby nezameškala školu, ale Natálce se moc nechce a raději by zůstala s tatínkem. Trochu ji přemluvila Andrea se šéfkou a Natálka souhlasila. Anna, Hote, Bonrát a Natálka odletěli do Kolína, kde na ně čekala Tina s Tomem. Hote s Bonrátem se postarali o Natálku, kterou odvezli k Tinině matce kde je všechno domluveno. Tina s Tomem odvezli šéfku přímo na služebnu.
ŠÉFKA: „ Jak jste postoupili?“
TOM: „ Pomalými krůčky, ale trochu dál.“
TINA: „ Už hledáme identitu našeho tajemného muže.“
ŠÉFKA: „ Jak jste dostali k jeho identitě?“
TOM: „Přes otisk prstu, který zanechal na jednom papírku.“
TINA: „ Databáze pořád hledají.“
ŠÉFKA: „ To jsem nevěřila, že se tak daleko dostanete.“
TOM: „ Jak to všichni snášejí?“
ŠÉFKA: „ Abych pravdu řekla tak dost těžce ale Hartmut nejvíce.“

Na služebně……. Šéfka s Tomem zamířili přímo do šéfčiny kanceláře a Tina šla zvednout zvonící telefon do Tomovy kanceláře.
TINA: „ Kranichová, dálniční policie.“
JÜRGEN: „ Dobrý den paní komisařko Kranichová. Už vás zase budu trochu trápit. Tak už je to vyrovnané 3:3 pro vás.“ Tina se podívala na Susannu která procházela okolo kanceláře a dala já znamení, aby zavolala šéfku a Toma. „Už vaši technici objevili ty indicie?“
TINA: „ Ano. Proč tak na nich trváte?“
JÜRGEN: „ Ještě k tomu patří třetí a poslední papírek.“ Do kanceláře přiběhla šéfka, Tom a pan Klain. Rozhovor se rovnou nahrával do notebooku. „ Teď mě dobře poslouchejte, paní komisařko. Pojedete do Hagenu do ulice Glückbugrsstrasse 26A, kde na vás V té krabičce třetí díl do vaší hádanky. Co vám výjde tak tam mě najdete, ale tomu zatím necháme volný průběh.“
TINA: „ V čem mám hledat ten papírek?“
JÜRGEN: „ Malá dřevěná krabička. Přijeďte sama. Zdůrazňuji sama.“ Zavěsil a Tina také.
ŠÉFKA: „ Je to dost nebezpečné bylo by dobré kdyby…….“
KLAIN: „ Nechci vám do toho mluvit. Vaše kolegyně by tam měla jet sama.“
TINA: „ Určitě mě bude sledovat. Kdyby uviděl jedno policistu tak ho chladnokrevně zabije.“
TOM: „ Šéfová, Tina má pravdu. On určitě počítá, že s Tinou poje já.“
ŠÉFKA: „ Moc se mi to nelíbí. Raději bych s vámi někoho poslala.“
TINA: „ Bude to tak lepší, když pojedeme jenom my dva.“
TINA, TOM: „ Šéfová, prosím…….“
ŠÉFKA: „ No dobře. Ať je po vašem.“

Před továrnou……. Mercedes dorazil k bývalé továrně na výrobu mýdla. Tina s Tomem vystoupili z mercedesu a pomalým krokem šli k továrně. Když Tina s Tomem byli asi 200metrů od továrny, zničeho nic kus tovární zdi z cihel explodovalo. Tina s Tomem byli velkým tlakem odhozeni na zem. Všude byli kusy rozbité zdi.
TOM: „ Jsi v pořádku?“
TINA: „ Nic mi není.“ Tom pomohl Tině vstát ze země. Koukali na zničenou továrnu. Vešli dál do továrny, kde viděli na vysoké římse, byla dřevěná krabička, o které mluvil Jürgen, ve které byl papírek s nápisem: „burger.“ K této krabičce vedla cesta po skleněné střeše.
TOM: „ Tak tady to nepůjde.“
TINA: „ Jedině po tý skleněný střeše. Jinak se k tomu nedostaneš.“
TOM: „ Budeš tam muset jí ty. Pode mnou by se to rozpadlo.“ Tina s Tomem obešli továrnu z venku, došli k 2metrové zdi, kde Tom pomohl Tině vylézt nahoru.
TOM: „ Buď opatrná.“
TINA: „ Neboj se.“
TOM: „ Někdy mě toto slovíčko děsí.“

Udělal Tině stupínek z rukou, jako kdyby lezla na koně. Tina pomalu vylezla až na horu zdi. Tom pozoroval Tinu, jestli je všechno v pořád když vylezla až nahoru tak dala Tomovi znamení, že je vše pořádku. Tom šel zpátky do přední části továrny. Tina si na skleněné střeše vybírala takovou cestu – z celých skleněných tabulek kdyby šlápla na rozpraskanou tak by letěla na zem. Mezi římsou a dalším ochozem byla černá díra. Při akci je sledoval Jürgen ze svého auta, který stál v jedné malé uličce. Když se Tina natahovala po krabičce, Jürgen odpálil další nálož, která způsobila zřícení zdi, na která stála Tina a padala temně černé díry. Tom volal Tinino jméno a do ruky mu spadla krabička. Tina spadla na měkký podklad a byla zasypaná sutí ze zdi. Tom šel rychle napomoct Tině. Tina si pomalu sundavala ze sebe suť. Tom jí pomohl vstát. Tina byla celá špinavá od prachu z cihel.
TINA: „ Teď asi chápu, co jsi myslel.“
TOM: „ Miláčku, dobrý?“
TINA: „ Dobrý.“ Tom objal Tinu kolem pasu a dal jí pusu na rty. „ A co ta krabice?“
TOM: „ Ta mi spadla rovnou do ruky.“ Uslyšeli středně hlasité pípnutí. V rohu místnosti byla bomba. Tina s Tomem přišli blíž. Měli 30 vteřin, aby rychle vyšli ven.
TINA: „ Tak to měl hezky připravený.“
TOM: „ Rychle pryč.“ Oba dva vzali nohy na ramena, vyběhli ven a továrna byla srovnána se zemí. Jürgen hned odjel pryč. Tina s Tomem leželi na zemi a podívali se na sebe.
TINA: „ To bylo těsně.“
TOM: „ Až moc. A to jsem málem o tebe přišel.“
TINA: „ Naše rodina má tuhý kořínek.“
TOM: „ Tak toho jsem si všimnul.“

Během pár minut byli na místě hasiči. Tom byl u mercedesu a mluvil se šéfkou přes vysílačku.
ŠÉFKA: „ Už jsme objevili jméno našeho tajemného muže.“ Přišla Tina od hasičů. „ Ale to je na delší povídání. A hasiči něco našli?“ Tom předal vysílačku Tině.
TINA: „ Hasiči našli všude plastickou trhavinu. A celá továrna už neexistuje.“
ŠÉFKA: „ Rychle přijeďte na služebnu.“
TINA: „ Jistě, šéfová.“ Tom zavěsil vysílačku.
TOM: „ Ty teda vypadáš. Cihly máš všude.“ Vyndal z Tininých vlasů malý kousek cihly s maltou.
TINA: „ Aspoň jde vidět, že jsem pracovala.“ Mile se usmála na Toma.

Na služebně………. Engelhardtová byla u Susanny kde byli i Hote s Bonrátem. Na služebnu přišli dva policisté – čistý a špinavý. Šli rovnou ke skupince u Andrejina stolu.
HOTE: „ Tino, co se ti stalo?“
TINA: „ Spadla na mě cihlová zeď.“
BONRÁT: „ To je malta.“ Vyndal ji z vlasů malý kousek malty.
TINA: „ A prach z cihel.“
ŠÉFKA: „ Jako kdybych to neříkala.“
TOM: „ Ale teď jsme v tom nevině, šéfová. On nás musel sledovat.“
TINA: „ Chtěl zabít dvě mouchy jednou ranou.“
TOM: „ Šéfová, ten dotyčný nás chce vyprovokovat.“
ŠÉFKA: „ Ten dotyčný se jmenuje Michael Jürgen. Pracoval u armády a později u policie jako vrchní komisař u LKA. Mimo jiné se také chvilku ohřál u hasičů, kde dělal pyrotechnika. Než odešel od LKA tak mu zemřela manželka při požáru jejich domu. Ten požár udělal údajně nějaký chlap a oba dva se nenáviděli od mladých let. Ale nikdy se nenašel.“
TOM: „ Ty požáry by mohli vysvětlovat takovou pomstu za jeho manželku. Musel na někoho svést. A jestli se ty dva neměli rádi tak bych to pochopil ale, aby kvůli tomu musela zemřít jeho manželka tak mi připadá nějaký divný.“
TINA: „ Kdy jste na něho přišli?“
ŠÉFKA: „ U Interpoolu. Je to divné, ale takhle to má napsané v životopisu.“
TINA: „ Když dělal u LKA a taky by měli mít o něm složku v jejich kartotéce.“
ŠÉFKA: „ Na to jsem se už ptala jejich kapitána a také policejního prezidenta. A bylo mi řečeno, že byla jeho složka smazána.“
TINA: „ A jaká je souvislost mezi Jürgenem a tou pojišťovnou Allianz? A je pořád v dluzích.“
HOTE: „ Chtěl zaplácnout nějaké dluhy.“
ŠÉFKA: „ Ve spise o žádných dluzích není ani čárka.“
TOM: „ Tak požáry a pojišťovna jsou dvě odlišné věci.“
ŠÉFKA: „ Spíš si myslím, že to je jenom náhoda, že ty požáry vznikly právě u Allianz.“
TINA: „ A nebo Jürgen si hledal za sebe náhradu, aby to mohl hodit na Markuse de Lucu který měl dluhy. Ale ty požáry neumím vysvětlit.“
TOM: „ Spíš bych se přikláněl Tinině verzi.“
ŠÉFKA: „ Teď nebudeme rozbírat. Nějaký motiv se vždy najde. A jestli budete mít zájem tak si o Jürgenovi můžete přečíst víc.“

Tina se šla vykoupat, protože ten cihlový prach měla všude. A Tom si četl Jürgenův spis ve své kanceláři. Když se Tina vykoupala tak měla na sobě botasky, tmavé džíny a bílou podprsenku hledala v šatně čistou modrou košili s býlími kostičkami, ale nikde ji nemohla najít. Pak uslyšela kroky a tak se rychle zakryla ručníkem a schovala se za šatny a po očku koukala, kdo to je a jestli náhodou nejde, Hote nebo Bonrát. Ani jeden z nich to nebyl a byl to Tom, který držel něco za zády. A za šatnami zůstávala dál.
TOM: „ Přede mnou se chovávat nemusíš.“
TINA: „ To já radši kdyby náhodou přišel vetřelec. Přišel jsi jen tak anebo máš něco důležitého.“
TOM: „ Dalo by se říct, že jsem přišel kvůli oboum věcem. A nechybí ti něco náhodou?“ Předal Tině její čistou modrou košili s kostičkami.
TINA: „ To jsem hledala. Děkuji, můj zachránče.“ Sundala si ze sebe ručník a oblékla si košili a začala si pomalu zapínat knoflíky od spodu na horu, ale Tom to udělal za Tinu a Tina dala ruce pryč. Tom ji zapnul všechny, knoflíky kromě posledního knoflíku, aby Tina měla větší výstřih. Tina si zapla i ten poslední knoflík, ale Tom jí ho zase rozepnul a objal ji kolem pasu a začali se líbat. Ale moc jim jejich soukromí nevydrželo. K šatnám se blížil Bonrát a volal Tinino jméno.
TOM: „ Nikdo nám nedopřeje 10 minut soukromí.“ Promluvil tichým hlasem. Tina si zapla poslední knoflík a dala Tomovi polibek a vyšla zpoza šaten.
TINA: „ Už jdu.“ Tina s Bonrátem setkali se mezi dveřmi do šaten.
BONRÁT: „ Máš důležitý telefon.“ Společně odešli do Tomovy kanceláře.
TINA: „ Kranichová……“ Po chvilce přišel Tom.
JÜRGEN: „ Máte poslední kousek indicie?“
TINA: „ Ale jistě vrchní komisaři Jürgene.“
JÜRGEN: „ Odkud jste se dozvěděli moje jméno?“
TINA: „ Z otisku, který jste zanechal na jednom papírku.“
JÜRGEN: „ Stav naší hry se rapidně změnil 4:5 pro vás. Zítra se spolu setkáme v Marienburgerstrasse 36. Čas vám ještě řeknu. Jenom vy a já.“
TINA: „ Dobře.“
JÜRGEN: „ Zítra se ještě ozvu.“ Zavěsil. Tina také po pár vteřinách.
ŠÉFKA: „ Ale zítra si vezmete posily.“
TINA, TOM: „ Zajisté, šéfová.“

Večer u Tiny a Toma……. Tom seděl v posteli a zády byl opřený o polštář. Tina přišla z vedlejší místnosti v noční košili a šla rovnou do postele.
TINA: „ Miláčku, nad čím zase přemýšlíš?“
TOM: „ Pořád musím přemýšlet nad, jak jsi padala z té zdi……. Opravdu jsem měl o tebe strach.“
TINA: „ Taky jsem měla strach. Nevíš, kam padáš – buď budeš na živu anebo mrtev. Ale celá ta záležitost s dnešní továrnou – mě na tom něco nesedí.“
TOM: „ A to je co?“
TINA: „ Proč by dával na zem matraci. Jürgen chtěl vidět, co vydržíme.“
TOM: „ To jako že ten dnešek byla předehra.“
TINA: „ Hlavní show bude zítra. Když už ví, že my známe jeho jméno. Bude mu, jedno kolik lidí zemře, aby nešel za katr.“
TOM: „ Jürgen si ty baráky záměrně vybíral a hledal také takovou pojišťovnu, která má dluhy a paky bylo pro lehký si najít za sebe náhradu.“
TINA: „ Tak se tu objevila ta mladá sekretářka z kolínského deníku. Když Jürgen věděl, že po něm jde Tomfordová tak ji umlčel a pak si najde policejní služebnu, která nehodu vyšetřuje. A tak si vybral pěknou vrchní komisařku u dálniční policie.“
TOM: „ Markus de Luca vytuneloval pár bank, ale nikdy se nedostal do systému pojišťovny, protože měl jiný zdroj peněz pro zaplácnutí dluhu.“
TINA: „ Tak půjdeme spát. Potřebujeme nabrat síly na zítra.“ Zhasla svoji lampičku na svém nočním stolku a zachumlala se do peřin. Tom také zhasl lampičku a přitulil se k Tině.
TOM: „ Dobrou noc.“
TINA: „ Dobrou.“ Dali polibek na dobrou noc a společně usnuli.

Ráno na služebně…….

POKÁČKO BUDE BRZY

_________________
Návsteva u podezrelé:
Sluzebná:"Dobrý den.Koho mám ohlásit?
Semir: "Sípkovou Ruzenku a Krakonose!"

http://kobrackarodina.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Tina11


Založen: 08. 12. 2007
Příspěvky: 92
Bydliště: Ústí nad Labem
Odpovědět s citátem
tak vám zasílám úplný konec mé povídečky. Je to vysloveně závěr. Tak doufám, že se vám líbila.

Pokráčko:
Ráno na služebně……. Mercedes přijel na parkoviště před služebnu. Když Tina vystupovala tak zvonil mobil.
TINA: „ Kranichová,…….“ Zastavila se u Porsche. Přišel k ní Tom. „……. Dobře………. Budu tam.“ Dotyčný na druhém drátě zavěsil.
TOM: „ To byl Jürgen?“
TINA: „ Chce se mnou sejít v 11:00 na dané adrese.“
Když se o tomto dozvěděla šéfová tak hned pověřila Hota a Bonráta, že pojedou s nimi. Než Tina odjela tak jí šéfová předala tenkou neprůstřelnou vestu, kvůli její bezpečnosti a pro její klid v duši. Tina si ji oblékla.
ŠÉFKA: „ Už technici něco našli o té kulce?“
TOM: „ Před sedmy lety zabila jednu mladou ženu a ta zbraň se měla zničit před několika dny. Jedná se o automatickou zbraň značky SCHOBER 38mm. A stopy druhé auta na místě činu Markuse de Luci patří terénnímu autu.“
ŠÉFKA: „A jméno té mladé ženy?“
TOM: „ Melánie Jürgenová.“
ŠÉFKA: „ To je manželka naše Jürgena. Zjistili kolegové, proč zemřela?“
TOM: „ Jürgenová shořela v jejich domě, ale před tím byla zavražděna naší zbraní ráže 38mm.“
ŠÉFKA: „ Že se z Jürgena vyklube takový ptáček tak to jsem opravdu nečekala.“
TOM: „ Tak dneska mu je přistřihneme. Na té adrese stojí bývalí rodinný pivovar. Měl být dávno zbourán, ale památkáři ho zachránili a chtějí pivovar opravit a udělat z toho turistickou atrakci.“

Před továrnou……. Vínová Octavia přijela před hlavní bránu, kde byli velké napůl shnilé dřevěné vrata, na kterých byl rodový znak a železný visací zámek s papírem na kterém byl nápis: „ Klíč.“ A byla tam šipka směrem dolů. Tina vystoupila z auta a sáhla po kameni, který odkryla a vzala si do ruky klíč a tím si odemkla vrata, otevřela je dokořán a s Octavií vjela na pozemek pivovaru. Tina jela po cestě, která ji zavedla k bývalé velké sýpce na suroviny na výrobu piva. Tinu pozorovali její kolegové a její kroky sledovali pomocí dalekohledu z nedalekého lesíka z mysliveckého posedu. Tina vystoupila z auta a vešla do sýpky dřevěnými dveřmi. Sýpka byla přepažena zdmi a mezi zdmi byly velké mezery, aby mohli projíždět stroje pro daný materiál a brát ho ve větším množství na určitý výrobní proces piva. Mezitím se kolegové dostali do pivovaru, kde si rozdělili cestu. Tina velmi opatrně šla sýpkou a během cesty se otáčela za sebe, jestli se tam neobjeví Jürgen. Prošla celou sýpku a až se dostala do další úzké budovy, kde na konci této budovy stálo auto, ke kterému byla Tina otočená zády. Jürgen zapnul světla a nastartoval, v tu chvíli se Tina otočila k autu a před oči si dala ruce, aby něco viděla, světla ji hrozně oslňovali. Jürgen zařadil jedničku a vyrazil jako raketa. Tina uskočila na zem. Jürgen se na druhé straně otočil a opět jel na Tinu jako z divokých vajec. Tina byla v ústraní, vytáhla svoji zbraň a pár krát vystřelila po Jürgenově autě. Kulky se zakously do pláště auta a do zadních pneumatik. Jürgen převrátil svůj vůz na střechu a narazil do cihelních zdí. Tina přišla k autu, ale Jürgen v autě nebyl. Jürgen přišel tichými kroky a Tinu ze zadu překvapil Tinina zbraň spadla na zem a dal ji ke krku železnou tyč, kterou chtěl Tinu usmrtit, ale Tina se bránila a svýma rukama tlačila tyč od sebe, ale moc to nešlo, Jürgen měl velkou sílu.
JÜRGEN: „ Tak vás rád poznávám, paní komisařko Kranichová.“
TINA: „ To já taky pane komisaři. To se vždy takhle seznamujete s každým?“
JÜRGEN: „ Ano i ne. Klidně bych vás nechal na živu, jste moc krásná. Váš pan manžel měl šťastnou ruku.“
TINA: „ Díky za lichotku. Když vám to udělá radost tak si mě připište na váš seznam mrtvých.“
JÜRGEN: „ Ale i s vaším manželem. Nemám rád otevřené účty.“
TINA: „ Ten otevřený účet budete mít pořád.“ Nabrala síly, kopla Jürgena mezi nohy, ten se svalil na zem bolestí, Tina si vzala zbraň a utíkala pryč. Když se Jürgen vzpamatoval. Šel hledat Tinu, která byla na dalším podlaží další budovy. Kolegové byly úplně na jiném konci areálu a tak mi déle trvalo, než ji objevili. Jürgen byl v patách komisařce Kranichové, dost často se mezi nimi vypukla přestřelka. Jürgen Tinu donutil jí až na střechu dané budovy, střecha této budovy byla plochá. Jürgen šel pomalu na Tinu, která šla po zadu.
JÜRGEN: „ Když vás teda můžu zabít, tak teď se vám vyplní vaše přání.“
TINA: „ Nevěděla jsem, že mi ho splníte tak brzy.“
JÜRGEN: „ Rád plním poslední přání svým zemřelým ale, když to je tak pěkná ženy jak jste vy tak vám to přání splním s velkou radostí.“ Tina pomalu docházela na okraj střechy a cítila, že je s ní ámen. Když Tina přepadla přes okraj střechy tak padala, až se zachytila rukama jedné železné tyče, která trčela ze spodnějšího patra. Hote s Bonrátem zahlédli Tinu a rychle vymýšleli, jak jí dostanou dolů. Jürgen měl v dalším patře auto, do kterého nasedl, zařadil jedničku a jel přímo na Tinu. hote s Bonrátem přijeli s malým nákladním vozem, kde byla čerstvě posečená tráva. Když se Jürgen blížil na Tinu tak se Tina podívala dolů, kde na ní čekala záchrana. Tom byl v budově, ve které byl vrak Jürgenova auta. Tom se podíval ve chvíli, kdy Tina padala volným pádem na zem a auto jí chtělo přejet. Tom se na to nemohl koukat a tak rychle běžel za Tinou. Tina skončila v trávě a Jürgen skončil v protější zdi baráku, kde auto explodovalo.
BONRÁT: „ Tino, jsi v pořádku?“ Tina se vyhrabala z trávy.
TINA: „ Ano, jsem.“ Sedla si na korbu náklaďáku. Hote a Bonrát ji pomohli z korby, než přišel Tom.
TOM: „ Když né cihelní prach tak zase.“
TINA: „ Čerstvě posečená tráva.“
HOTE: „ Ale za to pěkně voní.“
TOM: „ Hote,……. Co se stalo s Jürgenem?“
BONRÁT: „ Skončil v protější zdi.“
TINA: „ TO svůj slib nedodržel.“ Tom Tinu očistil na zádech od trávy.
HOTE: „ Případ je uzavřen akt akta.“
TINA: „ Už bylo zapotřebí.“ Všichni pomalu odcházeli k Tininu auta a po cestě se bavili o Katriným pohřbu.

Konec!!
Tina11

_________________
Návsteva u podezrelé:
Sluzebná:"Dobrý den.Koho mám ohlásit?
Semir: "Sípkovou Ruzenku a Krakonose!"

http://kobrackarodina.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Povídka č. 026 - Sbohem, Katrino!
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma