Alarm für Cobra 11 :: Zobrazit téma

Zaslal: 14.7.2009 15:06

Jedno odpoledne ve škole jsem si do diáře napsala drobeček a už dva, tři měsíce ho tam nosím.
Tady je a snad se bude líbit! Smile

Po dlouhé pouti opustila kapka vody jejími sestrami obrušovaný povrch krápníku a dopadla na skalnatou zem jeskyně.

Porodním sálem se rozlehl křik vycházející z hrdélka právě narozeného člověka, odrážel se od stěn a rozradostnil unavenou mysl prvorodičky.

Okvětní lístek, jež vybarvilo samo jaro, se díky poryvu větru odtrhl od zbytku květu a tančil vzduchem.

Starostmi zažitého zničený a unavený důchodce ztěžka dosedl na vandaly zpola zničenou lavičku v parku, aby mu slunce zahřálo choré kosti.

Dívčino srdce zaplesalo, neboť rozum konečně pochopil, co mu srdce chtělo říct.

Já zírám do hlavně zbraně, jež drží v rukou zločinec a čekám, zda se dožiji další vteřiny...

Zaslal: 14.7.2009 20:31

Moc hezké... Wink

Jenom to poslední mi dumá hlavou Wink

Přemýšlím o tom...dost

Zaslal: 14.7.2009 20:41

Krásný drobeček o relativním využití času, líbí se mi to!
A hlavně, vidím to jako film :nod:

Zaslal: 16.7.2009 20:27

Krásné dílko... Smile

při dlouhých hodínách ve škole se dá vymyslet hodně Laughing

moc se mi líbí hlavně o lístečku a úplně nejvíc to poslední! Při tom si nevím proč představím Semira a nebo jeho parťáka jak na ně míří nějaký padouch...

archiv povídek · Zaslal: 17.7.2009 9:05

Nad tímhle tématem jsem vždycky přemýšlela, ale nikdy jsem to nebyla schopná zpracovat tak, aby se mi to líbilo. Tobě se to povedlo, ukazuje to to relativní pojetí času - pro svět a každého v něm je to tolik příležitostí, pro jedince jen ať výraznější, nebo zapomenutí hodný zlomek celkového času, který ani netřídíme...

Super, Kájo, fakt mě to dostalo.