AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Povídka č. 051 - Uprchlík
Tina11


Založen: 08. 12. 2007
Příspěvky: 92
Bydliště: Ústí nad Labem
Odpovědět s citátem
Z mnichovské věznice se převážela policejní eskorta s pěti těžkými vězni do kolínské věznice Ossendorf, kde v Ossendorfu budou mít přísnější stráž ke svému trestu, který spáchali. Mezi pěti vězni byl i Stefan Kaiser, který byl odsouzen za vraždy mladých žen, které držel na tajných místech, ženy umírali v kyselině sírové. Kaiser si ženy vybíral, která mu padla do oka, že neměl vybraný typ žen.

Tina se svou kamarádkou Elenou se sešli kolem polední pauzy na kus řeči v jednom motorestu, kde si většinou dávali spicha.
ELENA: „ Tino, měla bych se ti něčím odvděčit za tvou pomoc, když jsem byla v úzkých. Fakt mi to moc pomohlo a Afriku nechci vůbec vidět. Nikdy bych, jsem netušila, že bych měla takový problémy, ještě k tomu psychického rázu.“
TINA: „ Elen, s tím si nedělej starosti, ráda jsem ti pomohla. Hlavní je, že ti terapie pomohla. Život je nevyzpytatelný. A mohlo by to dopadnout ještě hůř.“
ELENA: „ Abych měla klid v duši, musím se ti něčím odvděčit.“
TINA: „ Jak tak vidím ve tvých očích, že to myslíš vážně.“
ELENA: „ Smrtelně vážně. Tak bys na mém místě udělala to samé, kdybych ti s něčím pomohla.“
TINA: „ Něco na tom bude. Až něco budeš mít něco pro vyrovnání tak mi dej vědět.“
ELENA: „ To si piš Kranichová a budeš čubrnět, až na to do smrti s Tomem nezapomenete.“
TINA: „ Beru tě za slovo Richterová.“ Tina s Elenou se na sebe usmívali.

Dva mladíci jeli po A3 směrem na Kolín. Spolujezdec Adam dával svému kamarádovi Bobovi za volantem udělaný joint.
BOB: „ Jsem v podmínce.“
ADAM: „ Žádnej fízl tu okolo není.“

V policejní eskortě vládlo hrobové ticho, že by se mohlo krájet. Vězeňská služba měla na mysli, aby tento převoz rychle skončil. Mít za zády takový zločince, není moc příjemný pocit.

Adam si zapálil jointa a dal šluknout Bobovi, který si teda kousek šluknul. O 500 metrů za mladíky jel policejní auton, který dostal hlášku, že mají vypomoct svým kolegům v nouzi. Policejní auton zapnul majáčky. Bob si právě dával šluka jointa, když je viděl ve vnitřním zpětném zrcátku.
BOB: „ Teď jsem v průšvihu.“
ADAM: „ Kde se tu vzali?“ Bob šlápnul na plyn a ujížděl pryč, aby je nechytli. Bobovi už pomalu stoupal joint do hlavy, tak se po A3 zřídil 200km/h, kličkoval mezi ostatními auty. Policejní auton neměl čas, se nezabýval mladíky, prvním výjezdem sjeli z dálnice. Jeho styl jízdy naznačoval, že způsobí nehodu. A taky se tak stalo. Bob udělal myšku před autem, který zkřížil cestu dalšímu autu, pochroumané plechy byli hned na světě. Tato nehoda se rozšířila o další čtyři auta.

Policejní eskorta se pomalu blížila k místu, kde sebe řachlo několik aut. Řidič autobusu zareagoval na nehodu pozdě, smetl dvě auta, na další najel, tím se převrátil na bok, několik metrů se sunul po dálnici. Poslední doprovodné auto narazilo velkou silou do autobusu.

Vězni a vězeňská služba v autobuse byli těžce a středně zraněni. Stefan Kaiser měl tak velký štěstí, při nehodě si udělal svou skrýš, kde byl chráněn a nic se mu v podstatě nestalo. Stefan překráčel ostatní vězně až k vězeňské službě, kde si od zraněného vězeňského policisty vzal služební zbraň a klíčky od pout. Rychle si odemkl pouta a rozbil si okno od u autobusu. Při vylézání z okna se podařilo Stefanovi pořezat o zbytkové sklo v rámu okna. Vzal nohy na ramena a utíkal, co nejdál od dálnice. Stefan si to namířil na vesnici Rauschendorf.
Tina s Elenou spolu odcházeli z motorestu, kde se Tina stavila na parkovišti, kdy zahlédla na benzínové pumpě Tomova kamaráda Bena Jägera. Elena stávala u Tiny a koukala se, co tam může Tina vidět.
ELENA: „ Co tam tak zázračného vidíš? Zelený mužíčky z vesmíru?“
TINA: „ Jednoho mužíčka a zároveň našeho nocležníka.“
ELENA: „ Nocležníka?“
TINA: „ Když přijede do Kolína, na co by si platil hotel se stravou, když má tu střechu nad hlavou a zcela zdarma. Nemusí platit ubytování a stravu. Ale on si to vybírá hlídáním dětí.“ Ben nasedl do auta a zajel na parkoviště, poblíž, kde stála Tina s Elenou. Ben k nim přišel.
BEN: „ Ahoj.“
TINA: „ Ahoj. Elen, tak ti představuji našeho nocležníka Bena, s Tomem se znají od školy. Bene, to je moje kamarádka Elena, známe se už od dětství.“
BEN: „ Velmi mě těší.“
ELENA: „ Mě též. Já se s vámi rozloučím, pomalu musím pádit do kanceláře, aby mě holky neukamenovali, že jsem přijela pozdě. Tino, na čem jsme se dohodli, tak ti dám vědět. Ahoj.“
TINA: „ Jasný.“
BEN, TINA: „ Ahoj.“ Elena odešla ke svému autu a odjela do kanceláře.
TINA: „ Co ty tady děláš?“
BEN: „ Dá se říct, že jsem potřeboval změnit prostředí, v Mnichově je špatná atmosféra.“
TINA: „ Co se děje?“
BEN: „ To je na dlouhý povídání. Všechno se dozvíte a ještě jednu novinku.“
TINA: „ Co to je?“
BEN: „ Tino, nech se překvapit. A hlavně to neříkej Tomovi, že jsem tu.“
TINA: „ Jasný. A víš, že tvá návštěva přímo hodí.“
BEN: „ Jak to?“
TINA: „ Mamka a ani taťka nemůžou vyzvednout Martina a Péťu z kroužku.“
BEN: „ Na kdy se mám pro ně stavit.“
TINA: „ Oba dva končí kolem půl pátý ve škole.“
BEN: „ Tak fajn vyzvednu je.“ Tině zazvonil mobil, šáhla do kapsy u kalhot a přečetla si na display, že volá Hote.
TINA: „ Ano Hote, děje se něco?“
HOTE: „ Na A3, 160km je vážná nehoda. Vyboural se autobus s vězni.“
TINA: „Už jsem na cestě.“
HOTE: „ Tom se Semirem jsou taky na cestě.“ Oba dva současně zavěsili.
BEN: „ Práce?“
TINA: „ Havaroval autobus s vězni….“
BEN: „ Ať to dobře dopadne. S klukama jsme domluvený. Ahoj.“
TINA: „ Ahoj večer.“ Tina s Benem se každý odebral ke svému autu.

Na místě nehody……. Bylo už zajištěné kolegy od dálniční policie. Tina dorazila na místo nehody jako první. Když Tina uviděla u policejního auta šéfku Annu Engelhardtovou a ještě jednoho chlapa, byl ředitel věznice z Ossendorfu – Igor Lehmann, Hote s Bonrátem.
TINA: „ Šéfka osobně.“ Zamířila ke skupince. „Ahoj kluci, dobrý den šéfová.“
ŠÉFKA: „ Už je tu jeden z mých lidí. Tino, chtěla bych vám představit ředitele věznice v Ossendorfu Igora Lehmanna. Vrchní komisařka Tina Kranichová.“
TINA: „ Velice mě těší.“ Tina si ředitelem podala ruce na přivítanou.
LEHMANN: „ Mě též.“
TINA: „ Kolik vězňů uteklo?“
LEHMANN: „ Když to řeknu tak, že se bude hledat pouze jedna jehla v kupce sena. Utekl Stefan Kaiser.“
TINA: „ A co ostatní?“
ŠÉFKA: „ Vězeňská služba je na tom nejhůř, oba dva museli být převezeni do nemocnice vrtulníkem. Ostatní vězni mají střední zranění. Byli převezeni do vězeňské nemocnice.“
TINA: „ Co svědci?“
BONRÁT: „ Nikdo nikoho neviděl, že by někdo utíkal z autobusu. Měli spíš starosti o ostatní.“
HOTE: „ Za nehodou stojí dva mladíci. Jsou taky zraněni a měli tak trochu naváto marihuanou.“
TINA: „ Cílený útok na policejní útok můžeme vyloučit. Kaiser viděl příležitost a vzal nohy na ramena. A za co seděl?“
LEHMANN: „ Za zabití několika žen. Která se mu líbila, tu unesl na tajné místo, kde svázal a nechal je zemřít v kyselině sýrové. Jeho spis vám obrat pošlu.“
ŠÉFKA: „ Můžeme tak počítat, že to udělá znovu.“
LEHMANN: „ Kaisera se musí, co nejdříve najít a zabránit to mu. Mrtvých bylo už dost.“
TINA: „ Hote, najde se tu automapa?“
HOTE: „ Ale jistě.“ Šáhl do policejního auta pro mapu, kterou předal Tině. Tina si mapu položila na kapotu policejního auta. To už se na místě nehody objevil i Tom se Semirem. Tina spolu s Hotem a Bonrátem hledali místo nehody na mapě.
ŠÉFKA: „ Dorazil zbytek mých lidí. Vrchní komisaři Tom Kranich a Semir Gerkhan.“ Tom se Semirem si podali ruce na přivítanou s Lehmannem.
LEHMANN: „ Igor Lehmann, ředitel věznice v Ossendorfu.“ Když se Tom se Semirem vítali s ředitelem, šéfová sledovala Tinu přes rameno a koukala se jí pod ruce.
ŠÉFKA: „ Je tu vůbec nějaká možnost, kde by se Kaiser mohl ukrýt.“
TINA: „ Někde tu poblíž, ale myslím si, že půjde, odsuď hodně daleko. A to jsou akorát tři vesnice – Rauschendorf, Stieldorf a Birlinghoven.“ Aby Semir s Tomem nebyli pozadu, šli se také podívat.
BONRÁT: „ Všechno to prohledat, to zabere moře času.“
TINA: „To je pravda, ale je to zatím první naše stopa, kde by Kaiser mohl být.“
ŠÉFKA: „ Tina má pravdu. Bude to hledání jehly v kupce sena.“
SEMIR: „ To bude krásně zabitej čas.“

Vězeň Stefan Kaiser si vybral vesnici Rauschendorf. Dával si pozor, aby nebyl moc vidět a vyhlížel si svůj úkryt na noc. Další den si půjde na lov jiného obydlí. Kaiser si vyhlédnul jeden domek, skoro na okraji vesnice, kde poblíž stáli další baráky. Ale bylo vidět, že v domě nikdo není. Kaiser se do baráku dostal zadem přes terasu, kde si rozbil okno, a tak se dostal dovnitř.

Mezitím se na služebně dálniční policie dělali kopie fotografie Stefana Kaisera a policisté dostávali instrukce od šéfky Engelhardtové a vrchních komisařů, co mají dělat. Pěkně mají obejít domek po domku. Komisaři se také dostali ke spisu Stefana Kaisera, aby měli představu, s kým mají dočinění. Komisaři přiložili ruce k dílu, a s dalšími kolegy vyrazili do terénu do vesnice Rauschendorf.

Semir se ptal u jednoho domku, Tina s Tomem k dalšímu domku.
TOM: „ Co ti chtěla Elen?“
TINA: „ Chtěla se mi poděkovat a za to všechno se nám chce odvděčit.“
TOM: „ Ale vždyť to vůbec nemusí.“
TINA: „ Znáš Elen, že nechce být nikomu dlužna. A už je na to žhavá, až nám něco vymyslí.“
Stefan Kaiser uslyšel hlasy, které se blížily k domu. Podíval se ven oknem, když uviděl Toma a Tinu jít po chodníku, schoval se rychle v obýváku za křeslo, aby nepoznali, že v domě někdo je.
TOM: „ A nevíš, co náhodou chystá.“
TINA: „ To je ve hvězdách.“ Tom zvonil u domku, kde byl Kaiser ukryt. Kaiser je sledoval zpoza křesla a po ruce měl i ukradenou služební zbraň. K Tomovi a Tině se blížil Semir.
SEMIR: „ U Winterových zvoníte zbytečně. Ještě jsou na dovolené, měli by se vrátit zítra.“ Tina s Tomem opustili domovní dveře domku. Kaiser si velice oddechl. „Po tý procházce necítím nohy.“ Tom si stoupl na špičky před Semira.
TOM: „ Zdá se mi, že mi ta procházka ti dala zabrat, ale až takhle. Mně se zdá, že jsi nějaký menší. Aby tě Andrea poznala.“ Tina se lehce usmívala. Semir raději nic neříkal, mávl nad tím rukou a odcházel k dalšímu domu. „Semire, přece ses nenaštval.“ Tina s Tomem šli za Semirem, aby to Tom u Semira vyžehlil.

V podvečer na služebně……. Tina seděla za Andreiným stolem, zakládala hotové papíry do šanonů nebo do desek. Za Tinou přišel Semir s hotovým a kompletním spisem, už stačil jenom založit, kam patří. Semir se postavil po Tinině levé ruce.
SEMIR: „ Tu máš něco do archivu.“
TINA: „ To šlo nějak rychle.“
SEMIR: „ Byli to jen malé formality.“ Mezitím se u Tiny a Semira objevil Tom, stoupl si mezi Tinu a Semira.
TOM: „ Miláčku, potřebuji od tebe tvůj podpis a tohle to nemůžu po tobě přečíst.“ Ukázal Tině, co nemohl přečíst. Šlo o koncové číslice u SPZ.
TINA: „ Miláčku, za tu dobu, co jsme spolu, si myslím, že bys mohl rozpoznat můj škrabopis. To jsou moje dvě čtyřky v rychlosti.“ Semir se naklonil k Tomovi.
SEMIR: „ Já jsem ti to hned říkal, miláčku.“ Semir se usmíval jako měsíček na hnoji, a tak trochu to vrátil Tomovi z odpoledne. Tom, jako kdyby se nechtěl vidět, Tina se musela potají usmívat, jaké mají harmonické pracovní vztahy Semir s Tomem. Tina daný papír podškrábla svým autogramem a Tom doplnil do svého hlášení koncové čísla SPZ, a předal to Tině, aby to založila, kam patří. Přišla se za nimi podívat šéfka.
ŠÉFKA: „ Tino, můžete to založit, kam patří.“
TINA: „ Ale jistě.“ Šéfka předala Tině hotové spisy. Na služebně se objevil ředitel z Ossendorfu – Igor Lehmann. Tina se ještě pozdravila s ředitelem a pak se pustila do zakládání papírů a složek na svá místa.
LEHMANN: „ Dobrý večer.“
SKUPINKA: „ Dobrý večer.“
LEHMANN: „ Jedu z práce a tak jsem se přišel zeptat, jak jste pokročili v hledání uprchlíka.“
ŠÉFKA: „ Dá se říct, že jsme na mrtvém bodě.“
SEMIR: „ Obešli jsme všechny vesnice, a žádné stopy po Kaiserovi.“
LEHMANN: „ Tak trochu jsem s tím i počítal.“
ŠÉFKA: „ Pro dnešek jsme udělali, co jsme mohli. Zítra nechám posílit hlídky v terénu a rozšíříme oblasti pátrání po Kaiserovi.“
LEHMANN: „ Jenom se obávám toho nejhoršího. Už vás nebudu dál zdržovat. Určitě se těšíte domů.“ Komisaři spolu Engelhardtovou se rozloučili s ředitelem Lehmannem. Po rozlučce se Lehmann odporučil domů.
SEMIR: „Tak to dneska zabalíme.“
ŠÉFKA: „ Máme stejné myšlenkové pochody. Tak nashle zítra.“ Tina, Tom a Semir se rozloučili s Engelhardtovou, která si ze své kanceláře vzala potřebné věci a namířila si to rovnou domů. Tom, Tina a Semir po chvilce po odjezdu Engelhardtové též se vypravili dom.
Doma u Toma a Tiny……. Tina neřekla Tomovi, že tu je na delší čas Ben. Pro Toma bylo moc příjemné překvapení. Tom s Benem se přivítali velkým objetím, ale doma bylo podezřelé ticho. Péťa s Martinem už spali po vyčerpávajícím florbalovém tréninku.
TINA: „ Je tu nějaké podezřelé ticho.“
BEN: „ Péťa s Martinem byli utahaný z tréninku. Udělaly si úkoly, najedly se a chvilku tu semnou seděli u televize. Moc dlouho tu nevydržely a tak se odebrali spát.“
TOM: „ My něco slavíme?“ Všiml si plný třech talířů s chlebíčkama na jídelním stole.
TINA: „ Asi s tím souvisí, co jsi dopoledne nakousl.“
BEN: „ Má to světlé i černé stránky. Ale nejdřív začnu s tím nejdůležitějším.“ Ben zašel do lednice, kdy vytáhl jednu lahev se šampaňským, které odbouchnul. Nalité skleničky šampaňským dal do ruky Tomovi a Tině, sám si též vzal.
TOM: „ Tak už nás nenapínej.“
BEN: „ Ben vámi stojí vrchní komisař Ben Jäger.“ Přiťukli si na Benovo povýšení.
TOM: „ Tak se ti to konečně povedlo.“
TINA: „ Gratuluju.“
BEN: „ Děkuju.“ Tina dala Benovi na každou jeho tvář jednu pusu. „Bylo konečně na čase.“
TOM: „ A jaký jsou ty černá stránky?“ Vzali si všechny 3 talíře s chlebíčkama a lahev se šampaňským do obýváku, kde společně sedli do měkkého.
BEN: „ Kdybych udělal oslavu v Mnichově, všichni by se na mě koukali přes prsty. Tak jsem raději sebral a odjel za vámi.“
TINA: „ Co se teda stalo?“
BEN: „ Naše nesnesitelná atmosféra na oddělení začala tím, že nám zemřeli dva kolegové při jedné razii a pak do toho šéf nemůže snést vážnou nemoc své manželky. Ale v tom bude ještě něco jiného.“
TOM: „ Hlavní je, že víš, kam můžeš utéct.“
BEN: „ A mimo ho tři lidi podráždili tím, že podali výpověď. A já jsem mezi nimi.“
TINA: „ A kam chceš jít?“
BEN: „ Už to mám domluvené na jiné kriminálce v Mnichově.“
TOM: „Tak kamaráde, aby ti to všechno vyšlo.“ Tom, Tina a Ben si přiťukli na Benův nový začátek.

Druhý den……. Manželé Winterovi se vrátili z dovolené dříve. Kde byli, kam se najedou, zkazilo počasí, Winterovi se sbalili a odjeli domů. Kolem desáté hodiny ranní byli Winterovi před svým domem. Winter vešel do baráku jako první, paní Winterová brala z auta nějaké věci. Manžel se nečekaně objevil ve vchodových dveřích.
WINTER: „ Musíme zavolat policii?“
WINTEROVÁ: „ Stalo se něco?“ To už se u nich objevila jejich sousedka Mayerová, která se vracela z nákupu.
MAYEROVÁ: „ Dobrý den, něco se pak stalo?“
WINTER: „ Někdo se vloupal do našeho domu.“
MAYEROVÁ: „ Jestli to nebude mít něco společného s tím vězněm.“
WINTEROVÁ: „ Jakým vězněm?“
MAYEROVÁ: „ Je tu poprask kvůli uprchlému vězni, který včera utekl z eskorty. Prý by se mohl někde ukrýt v naší vesnici nebo v okolí. Celý den chodila policie a obcházela všechny baráky.“
WINTER: „ V našem obýváku leží naše lékárnička a zakrvácené obvazy.“
WINTEROVÁ: „ Třeba to s tím ani nesouvisí. Víte, kdo ten případ vyšetřuje?“
MAYEROVÁ: „ Ale jistě. Dostala jsem na něj kontakt.“
WINTEROVÁ: „ Paní Mayerová, můžeme být zatím u vás?“
MAYEROVÁ: „ Ale jistě.“ Pan Winter zamknul domek, s manželkou si vzali z auta ty nejdůležitější věci a společně odešli s paní Mayerovou k ní domu.

Stefan Kaiser si přibližně pamatoval cestu k dálnici, kde se stala nehoda. Když se dostal z lesa ven, uviděl v dáli logo benzínky a vzdušnou čarou by to mohlo být tak si 2 km. Tam by si Kaiser mohl vzít nějaké peníze, jídlo a vydat se na jiné místo, kde by se mohl ukrýt. Stefan se tedy vydal směrem k benzínce.

U Schrödera……. Semir, Tom a Tina byli u Uweho Schrödera na malé svačině.
SCHRÖDER: „ Po delší době jste zase na přední straně novin.“ Držel v ruce kolínský deník s předním titulkem: „Šílenec na svobodě. Policie je v tápotách.“ ke komisařům.
SEMIR: „ To si zase na nás smlsly.“ Vzal do ruky noviny, které držel Schröder.
TINA: „ Co taky můžeš čekat od novin.“
TOM: „Zlatou medaili od nich nedostaneme, když bude dopaden.“
SCHRÖDER: „ Tu můžete dostat tak maximálně ode mě.“ Semirovi zazvonil mobil, šáhnul do kapsy. Na display bylo jen telefonní číslo.
SEMIR: „ Gerkhan.“
MAYEROVÁ: „ Dobrý den, Mayerová z vesnice Rauschendorfu. Včera jste mi tu nechal vizitku kvůli tomu vašemu uprchlému vězni. Zřejmě se objevil u mých sousedů Winterových.“
SEMIR: „ To už se vrátili z dovolené?“
MAYEROVÁ: „ Ano, dneska ráno. Našli v domě zakrvácené obvazy. Jsou teď u mě doma.“
SEMIR: „ My se tam za chvilku objevíme.“
MAYEROVÁ: „Dobře. Na shledanou.“
SEMIR: „ Na shledanou.“ Zavěsil.
TOM: „ Něco se děje?“
SEMIR: „ Kaiser byl asi přece jenom v jednom domě v Rauschendorfu. Přespal v domku Winterových.“
TINA: „ U něj jsme přece byli.“
SCHRÖDER: „ Tak přeji úspěšný lov.“ Komisaři nasedli do BMW a vyrazili do Rauschendorfu.

V Rauschendorfu……. Sousedka Mayerová zahlédla z okna přijíždět BMW a dva policejní vozy spolu s techniky. Zastavili před domem Winterových.
MAYEROVÁ: „ Už jsou tady.“ Mayerová s Winterovými vyšli ven z domku, když komisaři vystupovali z BMW.
SEMIR, TOM, TINA: „ Dobrý den.“
MAYEROVÁ, WINTEROVI: „ Dobrý den.“ Komisaři se představili a všichni odešli do domku Winterových. Hlavně bylo vidět na zemi zakrvácené obvazy a roztahaná lékárnička.
TOM: „ Neztratilo se něco?“
WINTER: „ Nestačil jsem to ani prohlédnout. Na první pohled nic nechybí.“
SEMIR: „ Vypadá, že tu jenom přespal a dneska ráno odešel.“ Technici se pustili do práce.

Benzínová pumpa……. Kam mířil Stefan Kaiser, tak na tu samou benzínovou pumpu mířila i sestra vrchního komisaře Semira Gerkhana – Katrina Gerkhanová. Katrina se vracela z jednoho kurzu – plavání, který byl ve Frankfurtu nad Mohanem. Kurz plavání, který Katrina absolvovat v Kolíně, byl už plný a ten před tím zrušili. Katrina na benzínové pumpě brala šťávu pro svého nového miláčka – Škoda Citigo – zelená Spring metalíza.

Stefan Kaiser byl schován za keřem a rozhlížel se po pumpě, jak by se nejlépe dostal na pumpu. Když zahlédl Katrinu vycházet z pumpy a šla ke svému autu. Kaiser se vydal na lov. Když byl Kaiser u Katriny, mířil do zad zbraní.
KATRINA: „ Co po mě chcete?“
KAISER: „ Nekecej a nasedej dovnitř.“
KATRINA: „ Ale…….“
KAISER: „ Žádný ale a nasedej.“ Katrina teda otevřena dveře od auta. Vedoucí pumpy si všiml Kaisera, měl jeho fotografii poblíž. Rychle vyběhl z pumpy, jenže pozdě. Škoda Citigo ujížděla pryč.
PUMPAŘ: „ Sakra!“

V Rauschendorfu…… dálniční policie s kolegy byla ještě u paní Winterové. Technici se stopami byli už pryč, aby výsledky byli co nejdříve. Semir se bavil s paní Mayerovou a manželi Winterovými. Tina slyšela volat vysílačku v BMW. Tina se natáhla pro vysílačku.
ANDREA: „ Centrála, Kobře 11.“
TINA: „ Co pak se děje?“
ANDREA: „ Ozval se nám vedoucí benzínové pumpy, kde se objevil Kaiser. Poslala jsem tam Hoteho a Bonráta.“ Uprostřed povídání se u Tiny objevil Tom. „ A taky sebou vzal jednu mladou dívku.“
TINA: „ To nám ještě scházelo. Díky.“ Tina zavěsila vysílačku. To už se u nich objevil Semir.
SEMIR: „ Nějaké novinky?“
TOM: „ Kaiser se objevil a unesl jednu dívku.“

Město Roetgen……. Toto malebné město se nachází u německo-belgických hranic. Za Roetgenem v malebných lesích se nachází malebný luxusní zdevastovaný hotel Belveder, který už několik let chátrá. Stefan Kaiser tento hotel zná, byl tu jako malý kluk. Když Škoda Citigo zastavilo před hotelem, Katrina měla strach, když viděla ten zchátralí hotel.
KAISER: „ Už můžeš vystoupit, krasotinko. Jsme na místě.“
KATRINA: „ Co když se ti nechce.“
KAISER: „ Pokud nechceš mít po celým autě tvou krev, tak bys měla vystoupit.“
KATRINA: „ Dobře, dobře,…….“
KAISER: „ Hodná.“
Katrina vystoupila z auta. Od hotelu byli vidět věžičky z města Roetgenu. I tak Katrina viděla možnost útěku. Katrina stála naproti Kaiserovi, který na ní mířil zbraní.
KATRINA: „Co se mnou zamýšlíte?“
KAISER: „ Nechce se, děvenko překvapit.“
Stefan Kaiser se otočil ke Katrině zády. Kaiser musel překonat provizorní dveře z prken s velkým železným zámkem. Katrina se shýbla pro velký kus klacku, kterým Kaisera bouchla do hlavy. Kaiser upadl na zem. Katrina zahodila klacek na zem a vzala nohy na ramena. Kaiser se rychle z rány hlavy rychle vzpamatoval a vystřelil do vzduchu. Katrina se zastavila a Kaiser přišel k ní.
KAISER: „ Útěku by se ti zachtělo.“
Vzal Katrinu za ruku, prohledal Katrininu bundu, kde našel čistý látkový kapesník, ze kterého Kaiser udělal roubík a dal ho Katrině do pusy. Vzal Katrinu za ruku a spolu šli zpátky k hotelu. Kaiser prostřelil zámek na dveřích, spolu s Katrinou šli chodbou ke schodišti. Vyšli až do druhého patra. Katrina sebou po cestě dost škubala, až vypadl na jednom schodišti mobil a na druhém ztratila balerínu, jako Popelka, když utíkala z plesu domů.
V salonu v druhém patře, posadil Kaiser Katrinu na židli, která tam byla. Kaiser Katrinu přivázal provazem, který ležel na zemi. Stefan Kaiser otevřel okno spolu s balkónovými dveřmi, které vedli na velkou terasu, aby byl v místnosti čerstvý vzduch. Stefan přišel ke Katrině, která měla strach v očích, až jí tekly slzy z očí a přála by si, aby byla pryč. Kaiser přitiskl Katrině hlaveň zbraně na Katrininu tvář. Kaiser se jenom umíval.
Na služebně……. Hote s Bonrátem přinesli DVD z kamer z pumpy, kde se Kaiser objevil. Team dálniční policie se společně podívali na DVD v nově zařízené místnosti vedle kanceláře šéfky Anny Engelhardtové. Tato místnost má tři velké obrazovky a s počítači, kde byla ta nejmodernější technika, co teď existuje.
Na jedné z obrazovek se objevila Škoda Citigo, kde řidička brala benzín. Řidičku do té doby nebylo rozeznat, než vycházela z pumpy ke svému autu. Všichni hned poznali, že jde o Katrinu.
SEMIR: „ Vždyť to je Katrina.“

Na služebně se objevil Hartmut s výsledky, které držel v ruce, z domu Winterových. Všichni se koukali na DVD, Hartmut se zadíval na obrazovku. Hartmut zahlédl Katrinu, jak je v rukách Kaisera. Až z toho Hartmutovi spadli výsledky na zem. Šéfka se otočila na Hartmuta.
HARTMUT: „ On má Katrinu.“ Všichni se podvědomě otočili k Hartmutovi.
ŠÉFKA: „ Katrinu najdeme.“
SEMIR: „ Já v tom svou sestru nenechám.“ Až se z toho Hartmutovi podlomili kolena. Tom se Semirem odvedli Hartmuta do jejich kanceláře, Andrea přinesla Hartmutovi sklenici vody. Tina se zatím postarala o vyhlášení pátrání po Katrnině autě.

V hotelu Belveder……. Katrina byla sama v salonu. Koukala se po salónu, jak by se mohla zbavit starého provazu.
Stefan Kaiser se byl podívat po hotelu, trochu nasát tu atmosféru, kdy byl ještě malý.
Salón byl úplně holý, krom umyvadla v rohu při vchodu do salonu. Přes otevřená okna a terasu, kde proudil čerstvý vzduch. Otevřená okna trochu hrála pro Katrinu, protože slyšela v povzdáli vrtulník.

Vrtulník patřil belgické policii, která hlídala ve vzduchu. Policejní vrtulník se nedopatřením dostal na německé území. Pilot se spolujezdcem si hned všimli auta před zdevastovaným hotelem. Dvakrát to obletěli a uslyšeli rádiovou zprávu od německých kolegů, že hledají Škodu Citigo s SPZ – KH98X. Spolujezdec nahlásil německým kolegům, že auto našli, nahlásili jim GPS souřadnice.
Katrina chtěla tuto šanci využít, tak se se židlí se sunula k oknu. Když vrtulník dostal zprávu, odletěl na příkaz šéfka zpět do Belgie. Katrinina šance na záchranu byla fuč.

Na služebně……. Když se Hartmutovi udělalo lépe, Tom se Semirem mohli vyzpovídat Hartmuta, co pak našli technici u Winterových.
SEMIR: „ S čím jsi přišel?“
HARTMUT: „ Už máme hotový výsledky u Winterových.“
TOM: „ A co jste našli?“
HARTMUT: „ Krev na obvazech patří Stefanovi Kaiserovi. A jemné částečky skla z havarovaného autobusu.“

Tina s Andreou se zabývali poslanými GPS souřadnicemi od belgických kolegů. Andrea zadala GPS do počítače, kde se jim objevilo místo za městem Roetgenem.
TINA: „Můžeš to přiblížit.“
ANDREA: „ S radostí.“ GPS signál přiblížila. Na mapě se objevila budova – hotel Belveder.
TINA: „ Stará budova…….“
ANDREA: „ Dobrý skrýš kdyby u budovy nestálo zelené auto…….“
TINA: „ Nikdo by se to nezvěděl, že tam Kaiser vůbec je.“ Přišla k nim šéfka.
ŠÉFKA: „ Máte něco?“
ANDREA: „ Víme, kde je Katrina.“
ŠÉFKA: „ Hartmut bude mít radost.“ Tina zašla za klukama do kanceláře.
HARTMUT: „ Máte Katrinu?“
TINA: „ Máme její stopu.“ Hartmut s radostí vyskočil ze židle a všichni odešli za Andreou a šéfkou. Když viděli, že to je autem na dlouhé lokte, musí se najít jiná možnost.
SEMIR: „ Autem je z ruky.“
HARTMUT: „ Tak jak se tam chceš dostat?“
TINA: „ O něčem bych věděla.“ Jako tajemná odešla do své kanceláře pro bundu. Tom zřejmě věděl, co má Tina za lubem. Tom též odešel do kanceláře pro své sako a Semirovi bundu. „Andreo, máš někde ty GPS souřadnice.“
ANDREA: „ Tady jsou.“ Předala je napsaná na malém kousku papírku. Tina odešla ze služebny.
HARTMUT: „Dozvíme se, co to je?“
TOM: „ Se pojď podívat ven.“ Vrazil Semirovi bundu do ruky. Tom odešel za služebny. Ostatní to chtěli vědět, co Tina má za lubem, šli společně ven. Na parkovišti před služebnou dálniční policie stál nastartovaný policejní vrtulník. Za „volantem“ vrtulníku seděla Tina a po jejím boku seděl Tom.
HARTMUT: „ To Tina nemohla říct dřív.“
SEMIR: „ Já jsem na to úplně zapomněl.“
ŠÉFKA: „ Tak už běžte. Zalarmuji kolegy v Roetgenu.“ Semir a Hartmut nastoupil do vrtulníku, který konečně mohl vzlétnout. Když vrtulník byl na cestě do Roetgenu, šéfka Anna Engelhardtová dala zprávu řediteli věznice Lehmannovi.

V Roetgenu……. Policejní vrtulník se během několika minut, byl poblíž hotelu Belvederu. Tom si všiml u hotelu Katrinina auta.
TOM: „ Vidím Katrinino auto.“
SEMIR: „ Za tím lesíkem byla mýtinka.“
TINA: „ Taky jsem si ji všimla.“
TOM: „ Katrina bude nejspíš, jak jsou ty otevřený okna.“
SEMIR: „ Kaiser nemohl udělat lepší poznávací znamení.“
HARTMUT: „ Doufám, že je Katrina v pořádku.“

Když Katrina už dneska po několikáté uslyšela hlas vrtulníku, tak si pomyslela, jestli to není zase jenom klam. Zase vrtulník odletěl pryč.

Vrtulník přistál na mýtince, všichni vystoupili a šli směrem k hotelu. Komisaři se před hotelem ozbrojili se, Hartmut šel jako poslední. Kaiser se procházel po hotelu a byl na druhém patře, než došel ke schodišti, kde viděl stíny postav. Hartmut si na prvních schodišti všiml rozbitého Katrinina mobilu. Když se Katrinina záchrana blížila k ke druhému schodišti, Kaiser viděl šanci je trochu stáhnout. Chtěl střílet už dříve, ale raději počkal na příhodnější šanci. Kaiser si vzal ukradenou služební zbraň do ruky, nabil ji, a jak se komisaři přiblížili, začal po nich střílet. Katrina když zaslechla střelbu, měla dobrý pocit na duši. Komisařové opětovali střelbu. Kaiser moc nestřílel, a běžel za Katrinou do salonu, zavřel za sebou dveře. Komisaři šli hned za Kaiserem, Hartmut si vzal ztracenou Katrininu balerínu. Kaiser měl ji v těsné blízkosti Katrinu. Kaiser vystřílel všechny náboji, co bylo ve zbrani. Komisaři nechtěli střílet do salonů, aby nějak neporanili Katrinu.
HARTMUT: „ Jak chcete odtamtud dostat Katrinu?“ Jak to Hartmut vyslovil, všichni se podvědomě podívali na Tinu, když měla takový dobrý nápad s vrtulníkem. Bavili se mezi sebou tišším hlasem.
TINA: „ Co se tak díváte?“
SEMIR: „ Máš dobrý nápady.“
TINA: „ Aha……. A co to zkusit venkem……. Přes tu otevřenou terasu.“
TOM: „ To samý mě napadlo taky.“
SEMIR: „ Vy, abyste nedrželi basu.“
HARTMUT: „ Jestli to nebude vadit, tak tu zůstanu.“
SEMIR: „ Vůbec ne. Katrina aspoň bude vědět, že tu jsme.“

Tina, Tom a Semir odešli k vrtulníku. Ve vrtulníku se našel lanový žebřík, který Semir využije. Tom se Semirem nasedli do vrtulníku a Tina mohla vzlétnout. Hartmut hledal po hotelu, čím by mohl otevřít dveře od salonu.
HARTMUT: „ Katrino, neboj se, my tě odtud dostaneme.“ Když Katrina slyšela hlas svého milujícího přítele Hartmuta, byla klidnější.

Vrtulník byl poblíž hotelu, kde Semir s Tomem přivázali k vrtulníku lanový žebřík. Semir po žebříku slezl do přiměřené výšky. Katrina tak mohla vidět svého bratra Semir v akci. Tina sletěla níž, tak akorát rozhoupala vrtulník, aby se žebřík též rozhoupal, Semir mohl skočit na terasu v příhodné chvíli. Hartmut našel příhodnou železnou tyč, kterou si otevřel dveře do salonu. Semir s Kaiserem si dávali do nosu na zápraží terasy, Hartmut se staral o Katrinu, vysvobodil ji z provazu. Hartmut vzal stranou židli, na které seděla Katrina, ve vhodné chvíli tím středně silnou ranou praštil Kaisera do hlavy. Židle se rozpadla na prvočinitele. Kaiser ležel na zemi, Semir si ho s chutí zatknul. Katrina s Hartmutem byli v milostném obležení, Semir je tam raději nechal samotné, s Kaiserem před hotel, kde si ho přebrali kolegové v uniformě.

Šéfka na služebně spolu s Lehmannem čekali na zprávy, jak to dopadlo. Šéfka Anna Engelhardtová se ohlásila Tině sama.
ŠÉFKA: „ Tino, jak to u vás vypadá?“ Tina odpověděla srozumitelnou větou.
TINA: „ Dobro zvítězilo nad zlem.“ Šéfce a Lehmannovi se jenom ulevilo, že Kaiser je v klepech. Kaiser byl v rukách uniformovaných policistů, když se před hotelem objevila Katrina s Hartmutem. Katrina poděkovala Semirovi za záchranu.
KATRINA: „Doufám, že mu to tak lehce neprojde.“
SEMIR: „ O to se nemusíš bát. Z basy vyleze, jako starej dědek.“
KATRINA: „ Tak to se mi ulevilo.“
TOM: „ Tak se odeberme domů.“
HARTMUT: „ Jsem stejného názoru.“ Tina, Tom a Semir se pomalu odebírali k mýtince s vrtulníkem.
KATRINA: „ Kam jdete? To chcete jít domů pěšky.“
SEMIR: „ To né…….“
TINA: „ Máme něco lepšího.“
TOM: „ Jestli máš ráda výšky.“
KATRINA: „ O čem to vlastně mluvíte?“
HARTMUT: „ O vrtulníku.“
KATRINA: „ To je vtip.“
TINA: „ To je holá skutečnost.“
KATRINA: „ Jestli to je váš nějakej kanadskej žertík…….“
SEMIR: „ Když nám má drahá sestro nevěříš, tak pojď s námi.“ Katrina se tedy šla podívat na jejich policejní vrtulník.
TOM: „ Líbí se náš kanadský žertík…….“
KATRINA: „ Tak dobře, beru to zpět. Co bude s mým autem?“
HARTMUT: „ Zajdu za kolegy, aby ho odvezli na služebnu.“
KATRINA: „ Děkuju.“ Dala Hartmutovi pusu na rty.
Hartmut to šel vyjednat s kolegy Katrinino auto. Ostatní u vrtulníku nasedali do vrtulníku s nastartovaným motorem a čekali jenom na Hartmuta. Když se Hartmut vrátil, nasedl k Semirovi a Katrině. Vrtulník se pomalu odlepil od země, zamířil směrem na služebnu dálniční policie.


Konec!

_________________
Návsteva u podezrelé:
Sluzebná:"Dobrý den.Koho mám ohlásit?
Semir: "Sípkovou Ruzenku a Krakonose!"

http://kobrackarodina.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Povídka č. 051 - Uprchlík
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma