AFC11.cz    Diskusní fórum    Pravidla    FAQ    Hledat    Uživatelé    Registrace    Přihlášení 
odeslat nové téma  Odpovědět na téma
Povídka č. 054 - Beautiful, Dirty, Rich
Tina11


Založen: 08. 12. 2007
Příspěvky: 92
Bydliště: Ústí nad Labem
Odpovědět s citátem
Zemská banka v Kolíně nad Rýnem měla v přístavu v Düsseldorfu zásilku z Belgie – nový tiskařský stroj na vytištění nových eurobankovek, aby mohli jít do oběhu. Pověření lidé ze Zemské banky byli převzít tuto zásilku. Tiskařský stroj byl v ochranných obalech přeložen na kamion, který by odvezl tuto zásilku do Zemské banky.
V přístavu byli další lidé, kteří měli zálusk na tento stroj – ředitel firmy Stark. Stark pověřil svého člověka Romana Taucherta s jeho lidmi, aby se zmocnili tohoto stroje.
Tauchert dal znamení svým lidem, že show začíná. Tauchertovi lidi začali střílet, zaměstnanci Zemské banky a lidi z přístavu neměli šanci nějak zareagovat – buď leželi na zemi či zranění. Dva lidi se postarali o kamion, se kterým ujížděli pryč. Za kamionem jely dva zelené džípy.

A7……. Tom se Semirem měli svou ranní obhlídku po A7 v BMW. Tom si četl časopis o autech. Semir mu občas kouknul přes rameno. Tom měl na dvoustránce krásný auto, spíše se to rovnalo žihadlu – Lamborghini Murciélago LP670-4 SV.
SEMIR: „ Páni to je žihadlo.“
TOM: „ O tom si nech jenom zdát.“
SEMIR: „ Řekneme šéfové, aby nám ho dala jako služební vůz.“
TOM: „ Engelhardtová ti na to odpoví, jestli si náhodou nespadnul z višně.“
SEMIR: „ Kolik to jede?“
TOM: „ 342km/h za 3,2 sekundy.“
SEMIR: „ Už to vidím, jak by se v tom honili padouši.“
TOM: „ Semire, pokud ho chceš tak si kup. Jestli teda máš zbytečných 313 125€.“
SEMIR: „ Cože? Tolik?“
TOM: „ Každá sranda něco stojí. Jedině nám zbývá vykrást banku.“
SEMIR: „ To si raději nechám zajít chuť.“ Tom se usmíval, když se je, vyrušila vysílačka.
CENTRÁLA: „ Centrála všem vozům. Byl ukraden kamion s tiskařským strojem. Doprovází je dva zelené džípy. Jedou po A7.“ BMW je mělo přímo za zády, kamion prosvištěl okolo BMW i zelený džípy.
TOM: „ Tu Kobra11, máme je přímo na ráně. Přebíráme to.“ Tom zavěsil vysílačku a za předním sklem se spustili majáčky. Tauchert ve druhém džípu si všiml, že mají za zadkem fízly. Tauchert dal echo přes vysílačku do kamionu hlášku, že ať přidaj na plyn, že se o fízly postarají. V džípech, kdo měl zbraň, dali policii malou spršku kulek. Tom jim opětoval palbu. Heiko v prvním džípu si všiml kamionu, který převážel tahač. Prostřílel ukotvující lana u tahače, který se samovolně sjel na dálnici. Oba dva džípy byli hned pryč, když měl BMW problémy s tahačem, aby se mu mohl v pořádku vyhnout. Ostatní vozidla na dálnici při tomto problému s tahačem, bourali do sebe.
Džípy sjeli z dálnice, kde je už měla v merku modrá Škoda Octavia Rapid. Nahlásila na centrálu, že oba dva džípy mají namířeno ke starému opuštěnému domu poblíž silnice B50. Tom se Semirem jeli hned Tině na pomoc. Společně vešli do baráku se zbraněmi v ruce. Když se střetly pohledy dálniční policie a Tauchertovými lidmi, nemohlo to skončit střelbou.
Když se Tina objevila ve spodní části domu, za Tinou se objevil Heiko se zbraní v ruce.
HEIKO: „ Teď hezky odlož tu zbraň na zem.“ Co to dořekl, objevil se naproti Tině Semir se zbraní v ruce.
SEMIR: „Odhoďte tu zbraň.“
HEIKO: „ Ať to odhodí vaše kolegyně, pokud nechce mít tady kulku v hlavě.“
SEMIR: „ To vy první.“ Za Semir se objevil Tauchert se zbraní v ruce.
TAUCHERT: „ Hezká sešlost. Teď vy dva hezky odložíte zbraně.“
Tom se vydal hledat své kolegy spolu s kolegy v uniformách. Když narazili ve spodní části domu, kde v jedné místnosti leželi služební zbraně Semir a Tiny. Venku už odjížděli od domu džípy, kde byli oba dva komisaři.
Tauchertovi lidi v jejich skrýši ve starých papírnách, sundali tiskařský stroj z kamionu. Na stroj se byl podívat samotný šéf osobně.
STARK: „ Dobrá práce.“
TAUCHERT: „ Díky.“
STARK: „ Co policie?“
TAUCHERT: „ Měli jsme s nimi potíže. Vzali jsme sebou jejich dva lidi.“
STARK: „ Prosím vás na co?“
TAUCHERT: „ Mohli by nás identifikovat. Pak se jich zbavíme.“
STARK: „ Kam jste je dali?“
TAUCHERT: „ Zatím jsme je ukryli do našeho malého úkrytu.“
STARK: „ No dobře. Tohle vám přenechám.“
TAUCHERT: „ Fízlové budou mít zatím starost po pátrání jejich kolegů, než se vrhnout na náš čin.“
STARK: „ 1:0 pro nás v časovém náskoku.“

Na služebně……. Tom s Andreou byli u Engelhardtové v její kanceláři, kde se Andrea dozvěděla, co se stalo se Semirem a Tinou. Andrea měla strach o svého milovaného manžela Semira, jako Tom o Tinu. Hned po nich vyhlásili pátrání a po džípech.
ŠÉFKA: „ Andreo, máte něco o tom ukradeném stroji?“
ANDREA: „ Zemská banka si ho objednala v Belgii. Tiskařský stroj byl do Kolína převezen na lodním kontejneru do Düsseldorfského přístavu.“
TOM: „ Kde si ho převzali ti nepraví.“
ŠÉFKA: „ A už jsou nějaké zprávy z přístavu?“
TOM: „ Hote a Dieter měli by se pomalu vracet zpátky.“ Co to Tom dořekl, Hote s Bonrátem se objevili na služebně a zamířili si to rovnou za Engelhardtovou do její kanceláře.
HOTE: „ Vracíme se přímo z přístavu. Je to tam jako po masakru.“
BONRÁT: „ Dva mrtvý a další jsou zranění. Ti také zavolali pomoc.“
HOTE: „ Osobně se na tu spoušť přišel podívat sám velký šéf ze Zemské banky.“
Tom s Andreou měli večer jenom myšlenky na své drahé polovičky. Jestli hlavně na živu a kde jsou…….
Další den Tom jel k místu, kde se našli ohořelý džípy, se kterými pachatelé účastnili přepadení v Düsseldorfském přístavu. Oheň úplně zahladil stopy, které by mohli vést k nálezu Tiny se Semirem.
Stark dostal zprávu, že se o několik dní připluje zásilka z Holandska do přístavu v Neussu. Jedná se o kontejner s barvou na výrobu eurobankovek spolu s cennými papíry a ochrannými známkami za bankovky.

Na služebně……. Andrea seděla jako hromádka neštěstí v kuchyňce. O nějakou chvilku později do kuchyňky přišla Anna Engelhardtová a Tom. Šéfka s Tomem si nemohli všimnout, jak to Andreu vzalo.
ŠÉFKA: „ Andreo, běžte už domů. Vlastně to platí o vás, Tome.“
ANDREA: „ Doma to je ještě horší. Musím pořád myslet na Semira. Tady aspoň příjdu na jiné myšlenky.“
ŠÉFKA: „ Chápu vás, že máte oba dva strach o své protějšky. Nezbývá než čekat.“
TOM: „ A nechtěla bys jít někam sednout. Odreagovat se.“
ŠÉFKA: „To vám velmi prospěje.“
ANDREA: „Asi by se taková nabídka neměla odmítnout.“
TOM: „ To je pravda.“
ŠÉFKA: „ Andreo, jen běžte.“
ANDREA: „ Tak dobře.“

A7……. Tina byla zraněná – měla zraněné rameno. Ležela v příkopu u dálnice A7. V noci klesla teplota dost nízko, Tina už vypadala, že je mrtvá, plať, měla bílou. Tinina těla si všimla starší dvojice. Jejich auto zastavilo u krajnice. Z auta vystoupila starší dáma, která šla k Tině, na krku zjistila, že má Tina velmi slabí tep.
STARŠÍ DÁMA: „ Zavolej záchranku, má velmi slabí tep.“
STARŠÍ MUŽ: „ Dobře. Přinesu ti deku, aby více ještě neprochladla.“ Muž z kufru vyndal deku, kterou podal své manželce, která s ní přikryla Tinu. Manžel se postaral o sanitku a policii.
K nálezu Tinina těla přijelo policejní Porsche, ze kterého vystoupil, Hote s Bonrátem. Hote, hned zbystřil, poznal, že jde o Tinu, když ji lékaři nakládali do sanitky.
HOTE: „ Vždyť to je Tina.“ Oba dva šli hned k sanitce.
BONRÁT: „ Jak na tom je?
LÉKAŘ: „ Je dost prochladlá a ztratila velmi krve po střelném zranění.“
HOTE: „ Kam ji povezete?“
LÉKAŘ: „ Do nemocnice sv. Anny.“
BONRÁT: „ Děkujeme.“ Rozloučili se s lékařem a sanitka mohla odjet do nemocnice. Hote s Bonrátem vyslechli starší manželský pár.

V nemocnici……. Hote s Bonrátem čekali před operačním sálem. Chtěli mít čerstvé novinky o Tině. Tom přijel do nemocnice jako koni.
TOM: „ Víte něco? Kde jste Tinu našli?“
HOTE: „ Ještě je na operačním sále, ztratila hodně krve po zranění v rameni.“
BONRÁT: „ Tinu jsme našli u A7. Lékaři se bojí, aby se do toho všeho neobjevil zápal plic.“
TOM: „Doufám, že to všechno dobře dopadne.“
HOTE: „ Uvidíš, Tina to zvládne.“
Po několika minutách vyšel ošetřující lékař Tiny. Tom, Hote a Bonrát se hned zeptali vycházejícího lékaře.
TOM: „ Jak na tom je moje žena?“
LÉKAŘ: „ Vyjmuli jsme z ramene náboj. Podchlazení jsme zachytili včas. Až se prospí, bude všechno v pořádku.“
TOM: „ Můžu k ní?“
LÉKAŘ: „ Jenom na chvilku.“
TOM: „ Dobře.“
LÉKAŘ: „ Tak pojďte se mnou.“
HOTE: „ My tu na tebe počkáme.“ Tom s lékařem odešli za Tinou na její pokoj na JIP. Tom vzal Tinu za ruku, chvilku u Tiny poseděl. Než Tom odešel z pokoje, dal Tině pusu na obě dvě tváře. Tom, Hote a Bonrát společně odjeli za Hartmutem, aby prozkoumal náboj z Tinina ramene, kterou dostali od lékařů.

Na KTU…….
TOM, HOTE, BONRÁT: „ Ahoj Hartmute.“
HARTMUT: „ Ahoj kluci. Už něco víte o Semirovi a Tině?“
BONRÁT: „ O Semirovi zatím nic nevíme.“
TOM: „ Dneska jsme našli Tinu.“
HARTMUT: „ Doufám, že je v pořádku.“
TOM: „ Musíme jen čekat, než probudí. Pak bychom se mohli hnout dál z místa.“
HARTMUT: „ Teď vám položím jednu otázku. Pročpak jsme přišli?“
HOTE: „ Potřebujeme tvojí pomoc.“ Vyndal z kapsy u bundy projektil, který postřelil Tinu. „Rádi bychom se dozvěděli něco o tomto projektilu.“
TOM: „ Touto kulkou byla Tina postřelena.“
HARTMUT: „ Tak se na ní podíváme.“ Převzal si náboj od Hoteho. Náboj naskenoval do počítače a prohnal ho databází. Když počítač našel shodu, všichni upřeli zrak na monitor.
HOTE: „ Naše kulka má vroubek.“
HARTMUT: „ Byla použita při bankovním přepadení.“
TOM: „ Před dvěma lety v Hamburku.“
HARTMUT: „ Může se pokusit o náboji další informace a majitele.“
TOM: „“ To budeš moc hodný.“
HARTMUT: „ Bude mi ctí.“
Tom trávil hodně času s Tinou, která vypadala jako Šípková Růženka. Aby si Tom krátil svůj čas u lůžka Tiny, četl jí rozečtenou knihu o Robinovi Hoodovi.
Bylo kolem desáté hodiny večerní a Tom usnul na Tinině lůžku. Touto dobou se Tina probouzela. Tina si všimla, že na jejím lůžku leží Tom, několikrát ho Tina něžně pohladila ukazováčkem po jeho tváři.
TINA: „ Tome,…….“ Promluvila na spícího Toma, který se po malé chvilce probudil. Kouknul na Tinu.
TOM: „ Tino, miláčku,…….“
TINA: „ A co Semir? Máte ho?“
TOM: „ Zatím ne, pořád ho hledáme. Ale tím se teď netrap.“ Na Tinin pokoj se šel podívat lékař. Se sestrou je viděli přes sklo, že je u Tiny nějako veselo.
LÉKAŘ: „ Prospáno?“
TINA: „Až mě z toho bolí rameno.“
LÉKAŘ: „ Řeknu sestře, aby vám něco dala na bolest. Váš manžel vám řekne, co se stalo. Moc ji neunavte.“
TINA: „ Propustím tě, až mi dočteš tu kapitolu.“
TOM: „ To bude na dlouho.“
TINA: „ To vůbec nevadí.“
LÉKAŘ: „ Dá se říct, že jsem tu tak trochu nadbyteční. Tak přeji pěkné čtení.“
TOM, TINA: „ Díky.“ Lékař odešel z pokoje.

Druhý den……. Tom přišel na služebnu ve velmi dobré náladě. Šéfka Anna Engelhardtová seděla ve své kanceláři a dělala papíry. Tom zaťukal na šéfčiny dveře, a pustila Toma do kanceláře.
TOM: „ Dobré ráno, co tady tak brzo.“
ŠÉFKA: „Dobré, musím dělat tyhle papíry. Něco se snad stalo? Máte dobrou náladu.“
TOM: „ To mám a to velikou. Mám dobrou zprávu z nemocnice. Tina se včera večer probudila.“
ŠÉFKA: „ Tak to je výtečná zpráva. Taky něco pro vás mám. Hartmut našel majitele té kulku, co postřelila Tinu.“ Předala Tomovi spis. Tom se v nich listovali.
TOM: „ Heiko Dietz. Má toho dost.“
ŠÉFKA: „ Dietz prošel několika partami – loupeže, dealerství, různé podvody,…….“
TOM: „ S pomocí jeho zbraně. Ta ho má taky docela dost na svém kontě.“ Šéfka Engelhardtová vstala ze svého křesla, vzala si bundu a oblékla si jí.
ŠÉFKA: „ Tak jdeme za Tinou.“ Tom položil spis na šéfčin stůl, společně odešli do nemocnice.

V nemocnici……. Tina byla ještě na JIP, kde nabírala nové síly do žil, aby mohla jít brzy dom. Pročítala si časopisy vypůjčené od sester. Tom vešel do pokoje první.
TOM: „ Ahoj.“
TINA: „ Ahoj.“ Dali si pusu na rty. Potom vešla do pokoje šéfová. „ Šéfová.“
ŠÉFKA: „ Dobré ráno, jsem ráda, že jste v plné síle.“
TINA: „ Taky mi je o něco lépe. Asi mám tu správnou medicínu.“ Tina loupla po Tomovi očima.
ŠÉFKA: „ Přišli jsme vás tak trochu vyzpovídat.“
TOM: „ Nechali jsme prohledat místo, kde jsme tě našli. Ale žádný úkryt jsme široko daleko nenašli.“
TINA: „ K dálnici to je docela dost daleko. Možná i několik kilometrů.“
ŠÉFKA: „ Byli jste po celou dobu se Semirem?“
TINA: „ Museli nás po příjezdu rozdělit. Probudila jsem sama v místnosti. Měla jsme přes oči černou pásku a svázané ruce lepicí páskou.“
TOM: „ Co bylo potom?“
TINA: „ Ráno jsem si sundala černou pásku z očí a rukou. V místnosti bylo malé okno, kde jsem viděla, odněkud dávali krabice do auta.“
ŠÉFKA: „ Vybavujete si, co bylo napsáno na těch krabicích?“
TINA: „ Na tu dálku jsem to nepřečetla, ale vyfotila jsem to na mobil.“
TOM: „ Žádný mobil jsme u tebe nenašli.“
TINA: „ Když za mnou přišel muž, strašně jsem se lekla a mobil mi upadl na zem. Musel někam zapadnout. Vzal mě za ruku, nějak jsem se mu vysmekla, uhodil se o železnou příčku a ležel na zemi.“
TOM: „ Tak jsi měla příležitost na útěk.“
TINA: „ Když jsem běžela lesem, stříleli po mně a jednu jsem schytala.“
ŠÉFKA: „ Zřejmě po vašem útěku to tam všechno sbalily a ujeli pryč. Jestli tam byl s vámi i Semir, tak ho vzali sebou.“
TOM: „ Musíme to tam ještě jednou pročesat.“
TINA: „ Jeli jsme po nějaké lesní cestě, docela to bylo dlouho. Pořád mám na mysli něco, ale nemůžu si na to vzpomenout, co to bylo.“
TOM: „ Až si na to vzpomeneš, přepošli to po sestře, aby nám to vyřídila.“

V lesích u A7……. Engelhardtová se svými lidmi vyrazili na lov úkrytu, o kterém mluvila Tina. Když narazili na domek, nechala ho prohledat policisty, kteří zjistili, že tu nikdo není. Engelhardtová spolu s Tomem si domky prohlédli. Vstoupili do místnosti, kde byla zadržena Tina, u dveří ležel mrtvý muž.
ŠÉFKA: „ Zlomený vaz – rychlá a účinná smrt.“ Tom pod oknem našel za krabicí Tinin mobil, byl na dvě části. Tom zprovoznil Tinin mobil a hned se podíval na fotky, které pořídila Tina.
TOM: „ Mám tu Tininy fotky.“ Šéfka se koukala přes Tomovo rameno.
ŠÉFKA: „ Na počítači to uvidíme lépe.

Na služebně……. Tom, šéfka a Andrea se koukali na Tininy fotky z mobilu v jejich nové projekční síni. Na jedné z fotek byl zachycen Heiko Dietz.
TOM: „ Tenhle ten je Heiko Dietz.“
ŠÉFKA: „ Ano.“
TOM: „ Andreo, můžeš zvětšit to logo na té krabici?“
ANDREA: „ Hned to bude.“ Zvětšila logo na krabici, které neslo logo firmy „STARK AG“.
TOM: „ Stark AG, ta firma mi je povědomá.“
ANDREA: „Je v Kolíně velmi známá. Hojně staví byty a domy pro rodiny.
ŠÉFKA: „Nedávno jsem viděla jeho plakát s jeho nabídkou. Andreo, podívejte se na tu firmu z blízka.“
ANDREA: „ Samozřejmě.“ Vypadala velmi sklesle, že ještě nemají jejího muže.
TOM: „ Andreo, my tvého milujícího manžela najdeme.“
ANDREA: „ Mám o něj děsnej strach.“
ŠÉFKA: „ To máme i my.“

V přístavu v Neussu……. Bylo tu rušno. U jednoho z kontejnerů byli Tauchertovi lidi, kteří si brali svoji zásilku z Holandska. V dalším kontejneru byl uvězněn Semir.

Na služebně……. Andrea seděla u svého počítače a hledala potřebné informace o případu. Od její práce ji vyrušil telefonát z nemocnice. Andrea ho zvedla.
ANDREA: „ Andrea Schäfferová, dálniční policie, dobrý den,……. Moment, hned vám ho zavolám.“ Položila telefon na stůl a šla za Tomem do jeho kanceláře. „Tome, volají tě z nemocnice.“
TOM: „ Kdo je to?“
ANDREA: „ Ošetřující lékař Tiny.“
TOM: „ Doufám, že je vše pořádku.“ Spolu odešli k telefonu, Tom si vzal telefon k uchu. „Kranich…….“ Tom si vzal kousek čistého papírku a zapisoval si, co mu lékař diktoval. „……. Moc děkuji. Nashle.“
ANDREA: „ Děje se něco?“
TOM: „ Můžeš mi zjistit, co znamená toto číslo.“ Dal Andree do ruky papírek s čísly.
ANDREA: „ Jistě. To máš pozdrav od Tiny?“
TOM: „ Ano, lékařem hrajeme tichou poštu.“ Andrea naťukala číslo do počítače. Hned se našla další stopa.
ANDREA: „ Našlo mi to kontejner v přístavu v Neussu.“
TOM: „ Bližší specifikace by nebyla.“
ANDREA: „ Leží v doku č. 5. Už tam stojí dva dny. Připlul z Holandska.“
TOM: „ Tak se tam zajedeme podívat.“ Zašel si do své kanceláře pro sako, sebou do přístavu si vzal pár kolegů.
V přístavu byli Tauchertovi lidi hotovi. Heiko zavíral dveře od kufru od auta, když se v přístavu objevila dálniční policie. Tauchertovi lidi začali po policii střílet jako pominutí. Policie jim opětovala palbu. Semir ve vedlejším kontejneru slyšel palbu, a tak bouchal na stěny kontejneru, ale nikdo ho v tom hluku neslyšel. Tauchertovi lidi nasedli do auta a ujížděli pryč, v tom zmatku tam nechali Semira. Tomův mercedes se za nimi vydal. Za ním jeli i jeho kolegové v uniformách.
Pronásledované auto ujíždělo ulicemi Neussu. Jejich honička skončila u železničního přejezdu, kdy ještě stačili projet před projíždějícím vlakem. Mercedes zastavil těsně před projíždějícím vlakem.
Tom se s kolegy vrátil zpět do přístavu. Tom si povšiml, že u vedlejšího kontejneru je dán přes dveře visací zámek na železném řetězu. Kolegové našli nůžky, kterými Tom přestřihl zámek, odložil nůžky na zem a otevřel dveře od kontejneru. Tam seděl Semir.
SEMIR: „ Rád tě zase vidím.“
TOM: „ To já taky.“ A parťáci byli ve velkém objetí. Oba dva stáli u mercedesu.
SEMIR: „ Tome, jak jsi mě tu našel?“
TOM: „ Poděkuj Tině.“
SEMIR: „ Viděl jsem ji, jak ji po ní stříleli a jak ležela zemi.“
TOM: „ Jenom ji postřelili, šla k dálnici, kde chtěla pomoc, a teď leží v nemocnici.“
SEMIR: „ Tak to se mi ulevilo.“
TOM: „ To každému, už má zase síly na rozdávání.“
SEMIR: „ Moc rád bych ji viděl.“
TOM: „ Měla o tebe starost, jak se probudila.“
SEMIR: „ Tak jedem?“
TOM: „Jistě.“ Tom se Semirem nasedli do mercedesu a odjeli směr nemocnice.

V nemocnici……. Tina luštila křížovky, když do jejího pokoje nakoukl Tom.
TOM: „ Někoho ti vedu.“
TINA: „ Kdo je to?“ Tom zalezl a pustil Semira do pokoje. „Semire,…….“ Zahodila křížovku na stranu.
SEMIR: „ Tak rád tě vidím.“
TINA: „ Koho pak mi příště přivedeš, ráno Engelhardtová, teď Semir…….“
TOM: „ To je ve hvězdách.“
TINA: „ Kde tě našli?“
SEMIR: „ V kontejneru v Neussu.“
TOM: „ Andrea hledá další podrobnosti.“
SEMIR: „ Co by si v tom tak mohli nechat poslat?“
TINA: „ Možná tu jenom jedno vysvětlení, co by v kontejneru mohlo být. Potřebné věci k tiskařskému stroji – třeba barvy na bankovky, cenný papíry,……“
TOM: „ A firma Stark AG má velké finanční problémy.“
SEMIR: „ A na ukradeném stroji můžou bankovky tisknout jako na běžícím pásu.“

Na služebně……. Semir s Tomem vešli na služebnu. Jak Andrea zblýskla od svého stolu Semira, vyskočila od stolu a vysela Semirovi na krku. Když se Semir se všemi na služebně přivítal, Tom, Semir a Andrea skončili u šéfky v kanceláři.
ŠÉFKA: „ Víte, co se v kontejneru převáželo?“
TOM: „ Podle naší kolegyně, by se v kontejneru převáželi barvy na tisk nových bankovek.“
SEMIR: „ Z toho nám vyšlo, že Stark potřebuje peníze.“
ANDREA: „ S tím souvisí, že firma Stark AG je zadlužená až po uši. Když firma Stark, co nejrychleji nenajde peníze, zkrachuje.“ Předala klukům podklady o firmě, kterými se pročítali.
ŠÉFKA: „ Stark se věnuje pouze stavěním bytů?“
ANDREA: „ Ano, byty, rodinné domy,……. Také se s firmou je spojována kauza bytového komplexu v Düsseldorfu. Několik rodin utrpělo velkou finanční ztrátu. Peníze už nikdy neviděli. Komplex sice stojí, ale žádní noví nájemníci se pořád nestěhují.“
SEMIR: „ V okrádání lidí jsou přeborníci.“
TOM: „ Když se ví o takových problémech, že se na to nepodívají.“
ANDREA: „ O to se pokoušela jedna dívka, ale za několik dní byla mrtvá, uzavřeli to jako nešťastnou náhodu.“ Kluci si vzali podklady k mrtvé dívce.
ŠÉFKA: „ Ještě něco jste vyšťourala.“
ANDREA: „ Thomas Stark dluží na jedné aukci za cenné papíry. Jedná se o 5 mil €.“
TOM: „ Páni, to je sumička. Co ten kontejner z Holandska?“
ANDREA: „ Mluvila jsem s kolegy z Holandska a ti mi poslali a řekli, že v Rotterdamu byly ukradeny barvy a cenné papíry na tisk bankovek – především na 100€ a 200€. Firma, která to poslala lodí, nikdy neexistovala“
SEMIR: „ To se dalo čekat.“
ANDREA: „ I ta SPZ z přístavu byla falešná.“
TOM: „ Je na čase firmě Stark přistřihnout křidýlka.“ Do kanceláře vešel Bonrát.
ŠÉFKA: „ Bonráte, nesete nám něco?“
BONRÁT: „ Jenom zprávu od Hartmuta, že se máte u něj stavit.“ Tom se Semirem odešli z kanceláře, ale než Semir odešel z kanceláře, dal Semir Andree pusu na tvář. Andrea se šéfkou po sobě podívali.

Ve starých papírnách……. Zde měli Tauchertovi lidi svou základnu. Ve velkém tu už pomalu tiskli peníze na dluh Thomase Starka. Stark se šel na výrobu osobně podívat.
STARK: „ Jak se mohla policie dozvědět o tom kontejneru?“
TAUCHERT: „ Napadá mě ta policajtka. Ten druhý byl s námi.“
STARK: „ To je teď jedno, hlavní, že nás stroj pěkně tiskne. A pokud ta policistka zemřela, tak je to vyřízené.“
TAUCHERT: „ To je pravda.“
STARK: „ Odvedli jste dobrou práci.“
TAUCHERT: „ Jaká čest.“
STARK: „ Za to si samozřejmě zasloužíte odměnu.“ Stark a Tauchert si mezi sebou vyměnili malé úsměvy.
Na KTU……. Hartmut čekal na své kolegy. Jak Hartmut mluvil, zároveň ukazoval klukům podklady v počítači.
TOM: „ Tak co pro nás máš?“
HARTMUT: „ Databází jsem prohnal všechny fotky, co nafotila Tina, co mi poslala Andrea. Tina na svých fotkách zachytla Romana Taucherta a jeho lidi.“
SEMIR: „ Co je zač ten Tauchert?“
HARTMUT: „ Tauchert toho má na svém kontě už dost. Hlavně je najímán na likvidaci určených lidí.“
TOM: „ Třeba jako tu mladou dívku, co chtěla zničit Starka.“
HARTMUT: „ Patolog, co dělal její pitvu, byl jednoho názoru, že jí někdo zabil. Ale nakonec její smrt byla vyhlášená jako nešťastná náhoda.“
SEMIR: „ Potřebovali mít volné pole působnosti.“
HARTMUT: „ Tauchert pracuje pro velká zvířata po celé Evropě. Ten mrtvý z lesa patřil ke Starkovi.“
TOM: „ Klaus Werner, účetní. Starkův finanční kůň.“
HARTMUT: „ Taky se pár krát namočil do krachů různých firem, aby Stark neměl žádnou konkurenci. Udělal pár účetních triků a firma byla na dlažbě.“
SEMIR: „ Takhle se vydělávaj velký prachy.“
TOM: „ Účetní a Tauchertovi lidi, je vražedná kombinace.“
HARTMUT: „ Teď je jenom najít a zavřít do chládku.“
SEMIR: „ Potřebujeme vědět, kde je najdeme.“
V nemocnici……. Tom zašel v podvečerních hodinách za Tinou do nemocnice. Tina už ležela na normálním pokoji, potřebovali Tininu postel na JIP, protože měli velkou havárku. Tom seděl na Tinině posteli a nemohl odtrhnout oči z Tiny.
TINA: „ Děje se něco?“
TOM: „ Jenom jsem nesmírně rád, že to všechno s tebou dopadlo tak dobře. Nerad bych o tebe přišel.“
TINA: „ Je to přímo jasný, že jeden z nás nechce přijít o toho druhého.“
TOM: „ Něco na tom bude.“
TINA: „ To je lépe vyzkoušený, že to tak funguje.“
TOM: „ Když jsem tě poprvé viděl a Semir hned poznal, že mi líbíš, nechtěl jsem riskovat, abych zase zklamaný. Ale Semirova slova mi dali sílu a odvahu na to, abych s tebou začal randit.“
TINA: „ Randit, to jsem neslyšela od školy. Že ty semnou pořád randíš.“
TOM: „ Dá se to tak říct.“ Ty dva se na sebe podíval. Tom se naklonil k Tině a dali si velký polibek.

Druhý den……. Stark seděl ve své kanceláři. Byl u něho Tauchert. Stark si najednou vzpomněl, že dlouho neviděl svého účetního Klause Wernera.
STARK: „ Kde je vlastně Klaus?“
TAUCHERT: „ Klasu je mrtvý. Zabila ho ta policajtka, když nám zdrhla. Proč se na něj ptáš?“
STARK: „ Vzpomněl jsem si, že jsem ho dlouho neviděl. Chtěl jsem mu říct, že ta jeho akce s aukcemi dopadla dobře.“
TAUCHERT: „ Dobrá zpráva. Aspoň budete mít na výplaty.“
STARK: „ To bude moje železná zásoba.“

Na služebně……. Komisaři a Engelhardtová byli u Andrey, která ještě něco našla o Starkovi.
ANDREA: „ Na Starka jsem našla ještě jednu maličkost. Stark má milionové dluhy.“
SEMIR: „ A teď peněz bude mít jako šlupek.“
ŠÉFKA: „ Našla jste, kde dluží?“
ANDREA: „ Kde se dá vydělat nějaké ty peníze. Nejvíce dluží za pokerové hry či aukce s cennými papíry. Taky jsem se podívala na toho jeho účetního. Klaus Werner se taky dostal do pěkné kaše. Přišel o střechu nad hlavou, když si blbě propočítal cenné papíry na burze. Další obchod se mu vrátil zpět do plusu.“
TOM: „ V dobu byl Starka?“
ANDREA: „ Ano, také pomohl Starkovi uniknout z velkých pokut.“
SEMIR: „ Tak půjdeme Starka navštívit.“

Ve firmě STARK AG……. Sekretářka Starka zavedla komisaře do kanceláře svého nadřízeného.
STARK: „ Nejste tak trochu mimo váš revír – dálnici.“
SEMIR: „ V našem revíru se našla mrtvola vašeho účetního Klause Wernera.“
STARK: „ Byl to dobrý člověk. Hodně pomohl mě, ale také firmě. Bylo na něj spolehnutí.“
TOM: „ Věděl jste, že Werner patřil k partě, která ukradla tiskařský stroj pro zemskou banku.“
STARK: „ To se mi nechce věřit.“
SEMIR: „ A má taky na krku únos dvouch policistů.“
TOM: „ Jestli vám tak trochu nechtěl pomoct, jak rychle přijít k penězům.“
STARK: „ To je snad špatný vtip. Jestli to vše, rád bych se s vámi rozloučil.“
TOM: „ Poznali jsme, že tu nejsme vítáni.“
SEMIR: „ Vlastně nejsme v našem revíru. Brzy se uvidíme.“
STARK: „ Budu doufat, že se tak nestane.“ Tom se Semirem odešli z kanceláře a firmy. Tauchert a Stark se koukali z okna na dálniční komisaře, kteří šli ke svému autu.
TAUCHERT: „ To jsou ty dva fízlové, co nás pronásledovali. K nim určitě patřila ta policajtka.“
STARK: „ Byli mě oznámit smrt Klause.“
Tom se Semirem si všimli, že v černém BMW sedí chlap, který byl zachycen na Tininých fotkách. Komisaři nasedli do BMW a dělali, že odjeli. Čekali za rohem na černé BMW, aby ho mohli pronásledovat. Tauchert nasedl do černého BMW, odjíždělo směrem na staré papírny. Tauchert si všiml ve zpětném zrcátku stříbrné BMW. Vyndal si pod bundy zbraň a nabil ji.
TAUCHERT: „ Máme za sebou staré známé.“ Tauchert si stáhl okénko, vyklonil se a zahájil palbu po dálniční policii. Tom se Semirem se kryli před kulkami.
SEMIR: „ Nechceš taky opětovat palbu.“
TOM: „ Už se na tom pracuje.“
SEMIR: „ No to je dost.“ Tom si vzal svou služební zbraň a opětoval palbu. Tom zasáhl několika ranami do zadního skla a zpětného zrcátka.
Obě dvě BMW brázdili místní ulice. Tom měl tušení, o čem Semir by měl vědět. Když se BMW blížilo do těch míst, Tom měl na mysli, že jejich pronásledování bude v háji.
TOM: „ Támhle si dej pozor, kdyby někdo zprava vyjel.“
SEMIR: „ Nikdo nevyjede.“ Jako kdyby to Tom tušil. Černé BMW mělo štěstí a bez nehody projelo.
TOM: „ Pozor.“ Do Semirova BMW zprava najel náklaďák, proboural mu kufr. Tauchert se radoval, že se zbavil dálniční policie. „ Nikdo nevyjede, jenom náklaďák.“
SEMIR: „ Kde se tu vzal.“
TOM: „Zprava, Semire.“
Na místo nehody BMW s nečekaným nárazem náklaďáku do kufru BMW, se objevili kolegové. Tom stál sám u BMW a Semir hovořil s kolegy. Tomovi přišla SMSka na mobil. V SMS stálo: „Zpráva pro zachránce, dneska si mě můžeš odvést na tvůj hrad. Brouček.“ Tom se na Tininou SMSkou usmíval od ucha k uchu. Tom hned psal Tině SMS: „Zpráva pro broučka, odpoledne si rád vyzvednu. Zachránce.“ Semir přišel k Tomovi, když si dával mobil do kapsy u saka.
SEMIR: „ Měl bych o něčem vědět?“
TOM: „ Prakticky ne. To byl jenom operátor.“
SEMIR: „ No já jenom, že se usmíváš.“
TOM: „ Dostal jsem se na jednu úsměvnou SMS.“
SEMIR: „ Aha.“

V nemocnici……. Tina měla všechno sbaleno. Jako poslední si balila květiny, které dostala od Toma, Hota s Bonrátem, od Tininých rodičů a Eleny. Tina věděla, že se její spolubydlící líbí strelície od Eleny.
TINA: „Nechcete tu nechat tu strelícii.“
PACIENTKA: „ Ale nedělejte si škodu.“
TINA: „ Co si vezmu tak to mi bohatě stačí. Klidně já vám jí tady nechám. Abyste to tady neměla takový smutný.“
PACIENTKA: „Aby pak váš pan manžel nenadával, že nechcete jeho kytku.“
TINA: „To bych mu neudělala. Tu mi přinesla kamarádka.“
PACIENTKA: „ Tak to jo.“ To se ozvalo ťukání na dveře. Tina poslala dotyčného dál do pokoje.
TOM: „ Ahoj.“
TINA: „ Ahoj.“
TOM: „ Dobrý den.“
PACIENTKA: „ Dobrý den.“ Tom dal Tině pusu na tvář.
TOM: „ Jak to, že si tě můžu vyzvednout.“
TINA: „ Potřebují volnou postel pro pacientku, co přijde zítra brzo ráno.“
TOM: „ A tak to vyšlo na tebe. Tak půjdeme. Máš všechno.“
TINA: „ Mám všechno.“ Vzala starý časopisy a dali své spolubydlící do ruky. „Tady vám nechám něco na čtení. Doma by šli do sběru.“
PACIENTKA: „ Moc děkuju. Aspoň si tu budu krátit čas. Mějte se moc hezky.“
TINA: „ Tak přeji brzké uzdravení. Nemáte vůbec za co.“ Tina s Tomem se rozloučili s pacientkou. Tina si vzala zbylé květiny do ruky, spolu s Tomem odešli z pokoje.
TINA: „Ví naše služební drbna, že jdu dneska dom.“
TOM: „ Ne, akorát o tom šéfová.“ Dával Tininu tašku do kufru u mercedesu. „Péťa s Martinem to bude velké překvápko. Ani nevíš, jakou mám radost, že si ti beru domů.“ Dával květiny z Tinini náruče na zadní sedadla.
TINA: „ Abys věděl, vím.“ Tom dal Tině polibek, nasedli do mercedesu a odjeli domů.

Druhý den……. Tom a Tina přišli na služebnu. Přítomní kolegové se zdravili s Tinou, že je živá a zdráva.
SEMIR: „ To nemůžeš něco říct.“
TOM: „ Ne, chtěl jsem vás překvapit.“
Asi tak za půl hodinky se na služebně objevil Hartmut. Zašel rovnou za kluky do jejich kanceláře.
HARTMUT: „ Ahoj kluci.“
TOM, SEMIR: „ Ahoj.“
SEMIR: „ Co pak nám neseš?“
HARTMUT: „ Malou stopu, kde byste mohli najít ukradený tiskařská stroj.“
TOM: „ Hartmute,…….“ Hartmut strčil své USB do jedné z obrazovek v kanceláři. Na obrazovce se objevila fotka mrtvého účetního Klause Wernera.
HARTMUT: „ Dostal jsem do ruky vzorky z mrtvého. Jedná se o jemně hrubý prach, který měl mrtvý na svých botách.“ Zvětšil jedno místo, kde bylo krásně vidět.
SEMIR: „ A ten prach je důležitý?“
HARTMIUT: „ Hodně napoví, kde se ukrývají. Prach patří jedné papírně v Kolíně. Prach se ještě analyzuje.“
TOM: „ Než to zanalyzujete, o jaké papírny jde.“
HARTMUT: „ Podle složení prachu by mohlo jít o tyto objekty.“ Položil seznam na stůl.
SEMIR: „ Tak si je pomalu objedeme.“
Tom se Semirem objížděli objekty na seznamu. Hartmut s kolegy usilovně pracovali na vzorku prachu. Když se Hartmut konečně dopídil, o jakou tajemnou složku se jedná, měl na tváři velký úsměv. Hartmut to hned předal klukům – jedná se o staré papírny v Düsseldorfu. Tom se ozval na služebnu, že by potřebovali pomoc ke starým papírnám. Engelhardtová poslala uniformované policisty a Tinu.

V papírnách……. Stark si prohlížel vytisklé peníze. Byl toho velký štos.
STARK: „ Vypadá to nádherně. Poslední dobou se vás policie drží jako klíště. Viděl jsem, že za vámi drželi ta dálniční policie.
TAUCHERT: „ Ani já sám nevím, jak se to mohlo stát. Příště se to nestane.“
STARK: „ To bych byl moc rád.“ Jak to Stark dořekl, objevila se zde policie. Tauchertovi lidi šáhli po svých zbraních a začali po policii střílet. Komisaři opětovali palbu. Tauchert a Stark nasedli do černého BMW a ujížděli po areálu. Tom se Semirem byli černému BMW v patách. Areál v papírnách byl velký, Stark dával svůj pozdrav ve tvaru olovněných kulek. Semir jim vracel své náboje.
Modrá Škoda Rapid byla na druhém konci areálu papíren, dělala pro Taucherta a Starka malé překvapení. Když si toho Tauchert a Stark všimli, měli bobky u zadku.
STARK: „ Co to je?“
TAUCHERT: „ Nemám tušení.“
Přes cestu stálo celkem šest 50 litrových plastových sudu v železné konstrukci, do kterých se stáčí kyselina či voda. Tři sudy stáli na zemi a další tři sudy na spodních. Tauchert se k tomu chtěl vyhnout, ale neměl šanci. BMW prorazilo bariéru, BMW letělo nízko nad zemí, skončilo na střeše. Stark ležel na Tauchertovi, chtěli se dostat ven z auta. Nad nimi stáli komisaři – Tina stála uprostřed mezi Tomem a Semirem.
TINA: „ Konečná…….“
Tina, Tom se Semirem si prohlíželi jejich tiskařské doupě Starka. Na stolech pod okny, které byly v dlouhé řadě vedle sebe, byli nově vytištěné a rozřezané eurobankovky a archy jenom vytištěných bankovek a archy cenných papírů.

Konec.

_________________
Návsteva u podezrelé:
Sluzebná:"Dobrý den.Koho mám ohlásit?
Semir: "Sípkovou Ruzenku a Krakonose!"

http://kobrackarodina.blog.cz
Zobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovy WWW stránky
Povídka č. 054 - Beautiful, Dirty, Rich
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Časy uváděny v GMT + 1 hodina  
Strana 1 z 1  

  
  
 odeslat nové téma  Odpovědět na téma